close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I hate memories

20. července 2008 v 12:14 | Gabula
Ahoj =o)
Dneska mizim ven takze RoMax asi nebude.Ale tak aspon neco...Tuhle Story jsem psala pro svojí nej kámosku kdyz se sní rozesel kluk...je to takové...no divné =oD Je to vlastne jakoby to vyprávela ona....tak pokud máte zájem...vrhnete se na ctení x)

Když ted tak vzpomínám na uplinulých několik měsícu,chce se mi znovu brečet.Ty špatné ale i dobré vzpomínky ve mě vzbuzují zmatené pocity.Přeji si aby se ty dobré vrátily,jenže s němi by museli přijít i ty špatné.Proč to tak muselo skončit?Je to sice už dlouho,ale pořád je to ve mě a vždycky bude.Všechno to začalo bezvýznamným seznáměnim přes vf.Kdo mohl tušit,že to přeroste v lásku?!V opravdovou lásku.Celé to trvalo několik měsícu.Z počátku to bylo trápení,ale když věříte tak se vážně muže stát cokoliv.6 měsícu utrpění a jeden krásnej měsíc společného vztahu.Moje prání byla vyslišena.Jeden užasný měsíc.Jenže jak už to tak bývá,nic netrvá věčně.I náš vztah musel skončit...
Byli to ty nejhorší chvíle mého života.Když řekl svá slova...,,je konec" zbortil se mi celý svět.Nic,Nic nepomáhalo.Nebyl ani malý záblesk naděje.Kamarádi se mi snažili pomoct,ale já jako bych o tu pomoct ani nestála.Topila jsem se v slzách,ve vzpomínkách.Pořád jsem ho viděla před očima.Byl všude,uplně všude.Kam jsem se podívala,tam byla jeho matná silueta.Každá věta ukrývala jeho jméno.V každém zvuku byl skryt jeho milý hlas.Nebylo před ním uniku.
Už mě nebavilo každý večer brečet a vzpomínat na to co bylo.Chtěla jsem aby to skončilo.Ale jak?Když moje na milion kousku zlomené srdce stále patřilo jemu.Muj smutek jsem léčila láhví alkoholu,cigaretou a někdy i žiletkou v ruce.Nikdy jsem nechtěla dojít až tak daleko,že bych se sebepoškozovala,ale on mě zničil.Muj život se díky němu zhroutil jako domeček z karet.A stavět ho na zpět bylo velice težké,ale já jsme to zvládla!Trvalo to dlouho,velice dlouho ale kamarádi byli vždy při mě.
Po večerech jsem se procházela skateparkem.Vzpomínala jsem na chvíle co jsem tu sním strávila.Vždycky jsme počkali až všichni odejdou a pak jsme měli celý skateparku jen pro sebe.Vzpomínam si přesně na ten den kdy pršelo.Jako blázni jsme pobíhali po mokrých rampách.Už jen letmo si vzpomínám na ten polibek v děšti.Jak mě držel kolem pasu a říkal mi,že mě miluje.Byla jsem jim tak omámená,že mi ani nedošlo,že mi muže lhát...
Nebo když jsme byli na starém detském hřišti.Foukal chladný vítr,lístí bříz se pohupovalo sem a tam.Tančili s větrem.Staré houpačky se klimbaly ze strany na stranu.Seděli jsme na lavičce,kterou už také pomalu obrustalo houští.Byl tam klid.Vím,že jsme tam zustaly dlouho.Naprosto přesně si pamatuju ten nádherný západ slunce.Bylo to tak romantické....
Ted po tom všem když obcházím tato místa vzbouzí to ve mě všechyn vzpomínky.Jen vzpomínky.Moje srdce je zase celé,ale prázdné.Nikdo v něm není a já jsem za to ráda.On,on je už jen špatná vzpomínka.Černá skvrna na mé cestě životem.
Moji bolest,muj žal zhojil jen čas.......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikits Nikits | Web | 20. července 2008 v 12:38 | Reagovat

Bože, to je tak krásné. Ale opravdu. Já nwm co říct. A zároveň tak smůtné:-(. Ale opravdu je to nádherné..

2 Domuly Domuly | Web | 21. července 2008 v 11:25 | Reagovat

je to fascinující už sem to četla na tvém blogu

3 RoNick RoNick | Web | 6. srpna 2008 v 19:03 | Reagovat

kawaii

4 Kumí Kumí | 10. července 2009 v 22:29 | Reagovat

to je tak... reálné? ano, to je jediné slovo, které to může popisovat... někdy je realita v povídkách to nejfascinující...

5 Hanny Hanny | Web | 15. července 2009 v 10:31 | Reagovat

Kawaii! Skutečně nádherné a smutné =(. Je to jako bysme se na ten příběh té dívky dívali a ne četli. Nádherně píšeš =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

LAYOUTS BY : MILDA 2009