Takze máme tu první díl.Berte prosím ohledy na to,ze to není zádná skvelá story.díky za pochopení :)
PŘÍTOMNOST
Pod jeho nohami se rozlévala plochá hladina Nevadské rokle.Stál tam a z té vyšky pozoroval okolní špatný svět.,,Proč?Proč jsi mi ho vzal?"křičel do težkého ranního vzduchu.Byl tam sám.Jen on a jeho věrná kamarádka samota.Samota?ta ho opustila,když potka jeho...Maxe.Ale ted je tu znovu s ním... Stál na pokraji skály dívajíc se až na uplné dno rokle.Po tváři mu stékaly nekonečné potůčky slz.,,Maxí,Maxi proč?"vzlykal jeho jméno do ticha.Už nechtěl být sám,chyběl mu důvod pro koho žít...ten důvod zemřel...
MINULOST
Ronnie
Znovu je ráno.Vstávám z postele,obléknu se,nalíčím...ach,jak stereotypní.Každé ráno je nachlup stejné.Popravě,v mém životě se nic zajmavého neděje.Vstanu,jdu do školy kde musím snášet narážky na moji osobu.potom návrat domů,spánek....vstanu,jdu do školy.... Je na tom snad něco zábavného?
Víte,já žiju sám.Rodiče mě vyhodili,když zjistili,že se mi zrovna moc nelíbí holky.Jo,přiznávám.Jsem gay.
Měl jsem šěstí,že mám nějaké peníze našetřené z brigád.Koupil jsem si malý byt na konci města.mám to tam rád,vládne tam dobrá nálada.Prostě ideální místo bez městského ruchu.Ano,rád se straním okolí.Tudíž nesnáším i náš třídní kolektiv,který se mi pořád jen vysmívá za to jaký jsem.
Už jsem byl oblečený a tak jsem se líným krokem vydal směr škola.Bylo krásné teplé ráno,paprsky slunce mi hřáli tváře a já se cítíl dobře.Jenže tento pocit mě měl už za pár chvil přejít....Jen co jsem byl pár metru od školy moje dobrá nálada opadla.Už z dálky jsem poznal Craigovu partu.Nejraději bych se jim vyhnul obloukem,jenže si mě už sačili všimnout.,,Radke,půjdeš mě píchat do zadečku ty buzno?"Křikl na mě jeden z nich.Samozřejmě se všichni okolo začli smát na muj učet.Pokusil jsem se to nevnímat a šel rovnou do šaten.Přezul jsem se a šel jako obvikle na záchody.Naštěstí tam nikdo nechodí,mám tu naprostý klid.Každou přestávku sem chodím,chodím sem přemýšlet.Někdy si sebou beru svůj notes ve kterém skládám písničky,které si pak doma brnkám na kytaru.
Zašel jsem až na poslední kabinku.Sedl si na zem a vytáhl z kapsy krabičku cigaret.Zapálil jsem si.I přesto,že vím jaké je to svinstvo tak mě to uklidňuje...Znovu jsem myšlenkami zabloudil mezi tolik nezodpovězených otázek.Nejčastější ale byla ta,co m asi tak čeká v budoucnu?.Já už nechci dál žít bez lásky a přátel...bez rodiny.
Z mích ust pomalu stoupal bílý dým z cigarety.Se zájmem jsme ho pozoroval.Je tak zvláštní.Mění se z jednoho tvaru na druhý.
Z mého dumání mě probudil zvonek ohlašující začátek hodiny.Rychle jsem se zvedl ze země a pospíchal do třídy.
,,Au"Vykřikl jsem bolestí když jsem spadl na zem.,,Co děláš?Proč padáš?" smál se Craig přes celou třídu.Ten debil mě zhodil na zem!Zlostně jsem se na něj podíval a pokusil se vstát.,,Kam jdeš?Lež pěkně,lež"Nohou mě namáčkl zpátky na zem.,,Pusť mě!"Pokoušel jsem se odtáhnout,ale nešlo to.,,Craigu"zasupěl jsem,,Co chceš?!"smál se jako malej a sním i všichni jeho vlezdozadkové.
Tak moc jsem si přál,aby mě už konečně nechal napokoji.Začínalo to už pořádně bolet a do očí se mi začínaly hrnout slzy.Ne kvuli té bolesti,ale protože to všichni sledovali s velkým pobavením.Nikdo,nikdo se mě nezastal.Ani jedno ubohé "nech ho" nezaznělo.Každý ve třídě se náramně bavil tím,že mi Craig pusobil bolest.,,Pust mě"zařval jsem na něj z plných plic..... ,,Mabbitte pusťte ho" Ozval se za Craigem klidný hlas.Byl to náš třídní.Pan profesor Brown.
Ještě jeden zhnusený pohled a pak mě konečně pustil.Zvedla jsem se ze země a u toho si otřepával špinavé kalhoty.,,Jste v pořádku Ronalde?"Zeptal se mě profesor hledís na mě přes jeho velké kulaté brýle.,,Ano Pane profesore"řekl jsem a hbitě mizel ke své lavici.Ano,lhal jsem.V pořádku to nebylo,šíleně mě bolelo břicho.Pokusil jsem se tu bolest překonat,ale opravdu to moc nešlo.
Když už se celá třída uklidnila profesor začal vykládat látku.A jak už to tak bývá-vubec mě to nebavilo.Tak jsme vytáhl notes a začal psát novej song.rozhodně zábavnější než poslouchat nějaký keci o chemii.
Ke konci hodiny mě z mého psaní vyrušil papírek co mi přistál na lavici.Zmateně jsem se rozhlédl po třídě.
No jistě,to jsem si mohl myslet,Craig.Zase se na mě tak odporně šklebil.Rozbalil jsem kuličku papíru a četl vzkaz. "Ted ti to sice vyšlo,ale počkej po škole,buzerante." Ksakru!Tak to tu ještě scházelo.Zmocnila se mě panika.Já nechci další modřiny.To opravdu ne....
,,Děcka,nco jsem vám zapoměl říct."Prohodil Profesor.,,Zítra k nám přijde nový žák" COŽE???Uplně ve mě hrklo,div jsem nespadl ze židle.Nový žák?To si snad dělá srandu ne?No vážně skvělí!Proč by přece nemohl přijít další debil co by mě jen otravoval?Proč ne že....
Pokračování příště
Pěkný :) už se těšim na pokračování
Holky máte to tu vážně krásný :)