
3.díl........
,,Ronnie je totiž...." mlčel.
,,Co Roberte?Co je s ním??Mluv sakra!"Srdce tlouklo jako o závod a začala se mi motat hlava,když Robert konečně řekl,že...
,,Ronnie se včera předávkoval.Kurva Maxi,ty jsi věděl,že zase bere drogy?" Chtěl jsem začít křičet.On se předávkoval?To jako.......
,,On je mrtvej?"vypadlo ze mě.Byl jsem v šoku.To je určitě zase jen Robertuv špatnej vtípek.Doufám...
,,Ježiši Roberte,řekni,že je to jen sranda.Že jo?" z očí se mi začali kutálet velké slzy.,,Roberte tak sakra mluv"
,,Maxi co blbeš?Neřvi.Neni mrtvej!Jen je v nemocnici a jak to tak vypadá bude muset jít opět do léčebny." Prej neřvi.Zemřel bych kdybych zjistil,že Ronnie -člověk na,kterém mi tolik záleží- je mrtvej.Brečel jsem dál...
,,Léčebna?To znamená,že bude muset být zase tak dlouho zavřenej někde v bílý hnusný mísnosti?To né..."
,,Maxi hlavně se uklidni!Ale Ronnie si za to muže sám.Jo a ještě jsem ti chtěl říct..." řekl potišeji.Je mi to jasné,další "dobrá" zpráva.
,,Ne,prosím tě raději mlč.Nechci slyšet další hrozný věci.Tohle je už na mě moc." Koukal jsem před sebe.Postel byla stále prázdná,neviděl jsem ho tam.Není tu...Bože,jen představa,že je napojený na ruzné přístroje mě děsí.
,,Ale měl by jsi to vědět.Maxi,prostě ti to řeknu.Ronnie má další problémy."Když tohle Robert říkal,díval se mi přímo do očí.Jako by snad věděl,že se rozpláču ještě víc.Chtěl tím snad zastavit muj slzný vodopád?Ne...
,,C-cože?To si děláš srandu,že jo?Né Roberte,tohle všechno je jen hloupej vtip,viď?" Prosím,ať řekne,že ano nebo se jdu oběsit!
,,Né Maxi.Pamatuješ...rok 2006..." Stačil říct ten odporný rok a já hned věděl o jakých "problémech" to Robert mluví.,,CO?Vždyť to všechno už je vyřešeno nebo snad ne?!Bože,co se zase stalo???" křiknul jsem už opravdu velice vytočeně.Co ten debil zase provedl???
,,No nevím.Nějaký soudce zase měl keci na Ronnieho.Nevím proč.Ale nic jiného prý neudělal,snad."Už jsem vážně nevěděl co na to říct.Je mi Ronnieho líto a zároveň bych mu jednu lisknul,aby se probral.Protože mi bylo jasné co z toho vyplívá.Měsíc v léčebně a pak zase šup do vězení?!No to snad ne...
,,Maxi,neboj to bude v pohodě" Robert mě objal kolem ramen a utěšoval.
,,Nebude Roberte!!!Nebude!Co když pujde zase do vězeni?.Chápeš to???To znamená konec Escape the fate.Konec s našim přátelství.Konec mé šance,že já a....uhm...Roberte tobě to snad nedochází?"
,,Právě že dochází a proto mu musíme pomoct!"
,,JO...Chci ho vidět" oznámil jsem a vstal z postele.Neučesaný,neupravený jen narychlo oblečený jsem s klukama vyrazil k nemocnici.Potřeboval jsem ho co nejrychleji vidět.Ikdyž nejspíš bude pořád v bezvědomí a neuslyším jeho užasný hlas,ale tak aspoň něco.
***
Dorazili jsme k nemocnici a já se jako splašená střela řítil do Ronnieho pokoje.Měl jsem už opravdu absťák,musim ho vidět.Ještě když vím v jakém je stavu.Rozrazil jsem dveře a strnule zůstal stát.Na postely ležela pobledlá postava bez jakéhokoliv náznaku života.Nebyl to ten energický,vždy vysmátý Ronnie.Vypadal hrozně.Jeho barva kuže mě opravdu děsila.Okolo něj bylo několik přístroju a jedna kapačka která mu do žil zaváděla jakýsi lék...Trošku jsem se probral a popošel blíž k jeho postely.Vypadal opravdu zničeně.Kolik si toho asi musel včera píchnout?Né,raději nad tím nebudu přemýšlet.Děsí mě to.
Chvíli jsem na něj jen zděšeně civěl,ale pak jsem se odhodlal a chytnul ho za ruku.Samozřejmě jsem se snažil,aby si kluci mysleli,že jsem jen starostliví kamarád.Ale já nejsem jenom to.Jsem do něj i šíleně zamilovaný....Pevně jsem ho držel za ruku a třeba i doufal v to,že najednou otevře oči,usměje se a bude mu líp.Hmm,opět jenom má hloupá představa.Bylo mi hrozně,ani do jeho překrásných hnědých očí jsem se nemohl podívat.Nemohl jsem se ani tešit z toho,že se na mě usmál.Jen tam nevědomky ležel na postely.Jediné co mě aspoň trochu utěšovalo,bylo to,že se jeho hruď zvedala nahoru a dolu.
Strávili jsme tam s klukama asi hodinu.Jen jsme mlčky pozorovali našeho zpěváka,kamaráda a pro někoho i životní lásku....Šlo vidět,že i kluky to pořádně vzalo,ale já jediný z nich brečel.Co když se Ronnieho stav ještě zhorší?Co potom budu dělat?Co když.........
,,Omlouvám se,že ruším,ale měli by jste jít" oznámil doktor postávajíc opodál a tím mě také vytrhnul z mích příšerných představ.,,Je mi líto,ale pacient potřebuje klid.Není na tom zrovna dobře"... ,,Ještě chvíli,prosím" žadonil jsem jako malé dítě.Kluci odešli a já ještě chvilku zustal s Ronniem sám.Vypadal tak zuboženě.Stále jsem držel jeho ruku a už to nevydržel...naklonil jsem se nad něj a políbil ho na jeho suché,ale stále sladké rty.V ten moment mnou projela vlna slasti.Poprvé co jsem se dotknul jeho rtů,nádhera.Jen škoda,že on o tom neví,že mi polibek nemuže opětovat. ,,Ehm ehm" ozvalo se za mnou a já leknutím nadskočil. ,,Pardon,ale už vážně..." Nenechal jsem to doktora dopovědět,protože jsem moc dobře věděl co mi chce. ,,Jistě,už jdu." A jak jsem rychle přišel tak taky odešel.
Cestou ven jsem nevěděl jak se cítit.Políbil jsem ho!Políbil!Jenže on o tom neví a to mě trápí,ale tak mužu být rád alespoň za tohle.Protože vím,že Ronnie by mě nikdy nepolíbil....
***
Hned další den,brzo ráno jsem se vydal znovu do nemocnice.Tentokrát jsem šel jen já,bez kluků.Zařizovali totiž něco pro skupinu,ani mi moc nevadilo,že budu osamocen.Jen já a Ronnie.Ach jo,kéžby to mohlo být v jiném smyslu.Jen já a on v jedné místnosti zahrnujíc se vášnivími polibky.Proč to tak nemuže být?...
Znovu jsem přicházel k Ronnieho postely,vypadal líp než včera,ale pořád to nebylo ono.Jako včera jsem si sednul k jeho postely,držel jsem ho za ruku.Jak dlouho asi ještě bude spát?Vzbudí se vubec ještě někdy?Proč ksakru musím pořád myslet na nejhorší?Blázním!!!
Celý den jsem strávil s Ronniem,sem tam přišla něco zkontrolovat sestra,ale jinak byl klid.Byl jsem vděčný za tu chvíli!Tu chvíli strávenou jen sním,jenže on ani nevěděl,že tu jsem.Ani nevěděl co se s ním ted děje...
,,Omlouvám se,ale už končí návštěvní hodiny.Měl by jste jít" oznámila mi mladá sestřička,která si mě neustále s velkým zájmem prohlížela.Bože!Holku už nikdy!A i kdyby...Ronnie je prostě Ronnie. ,,už?!" zesmutněl jsem.Nechtěl jsme se loučit.Pomalu jsem pustil Ronnieho ruku a chtěl jít,když najednou...,,RONNIE" křiknul jsem,protože jsem si uvědomil,že moji ruku zpátky chytnul.On je vzhuru!!!On vnímá!!!ON ŽIJE!
Sestra pochopila a raději zase odešla pryč z pokoje.
,,Ronnie,já měl takoví strach,že už se neprobudíš" začal jsem plakat štěstím...
,,Maxi,co jsem to sakra provedl?Proč jsem v nemocnici?Nic si nepamatuju..." zmateně si prohlížel bílou mítnost.
,,Ehm,předávkoval jsi se" Těžce se mi to říkalo...
,,Co?To není možné.Vážně jsem to udělal?Bože....je mi to líto!Jsem idiot!Všechno jenom zkazím..."
,,Ne Ronnie,ne.Tak to není.Jen jsi měl špatný období.To zase bude dobrý" po dlouhé době se na mě upřímně usmál.
,,Díky Maxi.Jsi pravej kamarád" obejmul mě,ale já měl chuť začít znovu brečet,tentokrát ale smutkem.Prý kamarád...co jsem taky mohl očekávat...
,,To ty taky...." kamarád.... začínám to slovo nenávidět
úžasné...no to neni nic novýho že
se nebudu furt opakovat