2. srpna 2008 v 18:38 | Gabula
Máme tu už poslední díl.Jen doufám,že se vám ta to story líbila...bohužel má špatný konec,ale má nová story bude mít happy end x)
Trochu jsme se rozepsala..je to delsí nez obvikle x)
Tak auz dost kecu xD přeju pěkné čtení...
Max
,,Taky tě miluju Ronnie" odpověděl jsem mímu zlatíčku když jsme se loučili.Pomalu odcházel a já koukal na jeho mizící siluetu.Bylo už pozdě večer a jáse vydal domů.Byl jsem šťastný.Dnešní den byl opravdu skvělí.Poslal jsem Craiga do prdele a měl z toho opravdu dobrý pocit.Ještě ke všemu dnešní večer strávený s Ronniem.Prostě nádhera.Měl jsem tak dobrou náladu,že jsem si chtěl začít pobrukovat.
,,Maxi?!" Šel jsem zrovna kolem jedné hospody,kam jsme často chodili s partou.,když v tom na mě najednou někdo promluvil.Otočil jsem se a ucítil na obličeji nepříjemnou bolest.Někdo mi vlepil prudkou ránu pěstí.
,,Au"zasýpal jsem a chytil se za svůj nos ze kterého začala stékat krev.,,Co to sakra..."Nedořekl jsem protože mi přilétla další nečekaná rána.Zatím jsem stále netušil kdo je ten neznámí utočník,ale rány od něj byly čím dál tím víc silnější a bolestověší.
,,Přestaň" snažil jsem si zakrýt obličej. ,,Nech toho" křičel jsem na toho neznámého.Ten někdo mě zhodil na zem přímo pod pouliční lampu a mě se naskytl pohled na tvář utočníka.Teda spíše do tváří.Nademnou se skláněl Craig a Mike.
,,Kluci,co to ksakru děláte?"vůbec jsem nevěděl proč na mě najednou zautočili.
,,Ty se ještě ptáš?"zakřičel Mike.
,,Chceš osvěžit paměť ty teplouši?"Do prdele!!!Oni ví o mě a Ronniem?! ,,C-cože?" vykoktal jsem ze sebe a nechápavě jim koukal do očí.
,,Viděli jsme vás jak se tu oblizujete.Maxi,sklamal jsi,Budeš pikat!!!"Craig byl celý rudý od toho jak křičel.Pravděpodobně i hodně naštvaný.
,,Co?Co to meleš?" stále jsem ležel na zemi a snažil se přemoci tu silnou bolest hlavy.
,,Zrádče"zařval a začali do m vší silou kopat.,,Přestaň te!Přestaň te!Dost!!!"Byl jsem zoufalí.Sakra,ať přestanou s tím nesmyslným bitím.
---
Asi po 10 minutách ustavičného kopání do mého bezvládného těla přestali.Cítil jsem šílenou bolest po celém těle.Snad jsem měl i něco zlomeného,nevím.Ale bolelo mě vážně všechno,především tedy břicho.Takhle příšerně jsem se snad ještě nikdy necítil.Pomoc!Jo,nejraději bych křičel o pomoc,ale ani mluvit jsem nemohl.Cítil jsem jak mi po tvářích stékají slzy míchajíc se s potučkem krve.
,,A už za náma nikdy nelez"Opět zvýšeným hlasem řekl Craig a znovu do mě silně kopnul.Mike udělal to samé a poté oba dva odešli.
Nevěděl jsem co dělat.Jen jsem tam nehybně ležel a brečel.pokoušel jsem se vzpamatovat z toho co se před chvíli stalo.Proč to udělali?To jim tolik vadí,že jsem s Ronniem?Kreténi...
Koukal jsem na chodník na,kterém se rozlévala moje krev.Raději jsem se ani nepokoušel zvednou,silné bolesti by mi to ani nedovolovaly.Opatrně jsem vytáhnul mobil z kapsy a s velkou námahou vyťukal sms....Snad přijde v čas.Cítíl jsem totiž,že mě opuštějí síly....
Ronnie
,,Pomoz mi" stálo ve zprávě od Maxe.Začal jsem panikařit.Co to má znamenat?Co tím Max myslí?Neváhal jsem a hned mu zavolal. ,,Nemáte dostatečný kredit..." ozvalo se z druhého konce. ,,Kurva!!!" zaklel jsem.Co teď?Okamžitě jsem se rozeběhl měr Maxův dům.Běžel jsem rychle,jen co mi síly stačily.Běžel jsem kolem parku,pak kolem té hospody,kterou tak nenávidím.Vždy je tam Craig s těma jeho debilama.
Na chvíli jsme se musel zastavit,vydýchat se a nabrat dech.V přikrčení držíc se za stehna jsem znovu nabíral novou sílu.S hlavou sklopenou přímo k zemi.
Zvedl jsem hlavu,protože jsem slyšel jako by někdo zaskučel.Štěstím to ale rozhodně nebylo,že by bolesti?Kouknul jsem se před sebe a pod zářící pouliční lampu něco zahlédl.Co je to?Udělal jsem pár kroků blíž a snad se mi i na chvíli zastavilo srdce. ,,Proboha" křikl jsem a rozeběhl se k Maxovi ležíc v kaluži krve. ,,Maxi,Maxi.Ježiši Maxi.Co se stalo?" klek jsem si vedle jeho zuboženého těla.Jeho obličej byl celý od krve a modřin.
,,Maxi" byl jsem zděšený.
,,R-Ro-Ronnie"vydal ze sebe z těží.Chytl jsem jeho hlavu a podepřel ji mikinou.
,,Maxi,kdo ti to udělal?"Pevně jsem mu stisknul jeho rozechvělou ruku.
,,C-Craig"Chudák,nemohl skoro ani mluvit.
,,ten hajzl!"zasupěl jsem.Moje dlaně se sevřeli v pěst.Nenávidím toho idiota!
,,Ronnie....všechno mě bolí"
,,Neboj,zavolám sanitku a všechno bude dobrý"Vzal jsme Maxovi mobil,který ještě stále svíral ve své roztřesenné ruce.Zavolal jsem sanitku a opět si kleknul zpátky k Maxovi.Pevně jsem mu svíral ruku a díval se do jeho očí,které ještě před chvíli zářili štěstím.Teď v nich bylo jen slzavé moře a strach.
,,Je mi to líto..." pověděl potichu slabím hlasem.
,,A co?Maxi,co je ti líto?"očekával jsme jeho odpověd,byl jsem zmatený.
,,Že to tak brzo končí"
,,NE!Ne,Maxi to neříkej!Prosím tě,co tě to napadá?!Ty budeš žít!Budeš!"slzy mi bránily dál mluvit.Stékaly mi po vářích a já se neobtěřoval je utřít.
,,Ronnie,já vím,že už se to blíží.Cítím to..."
,,Ne Maxi,ne!Budeme tu spolu ještě dlouho.Uvidíš,že všechno dobře dopadne"snažil jsem se přesvědčovat sám sebe.
,,Prosím polib mě....naposledy"zašeptal.
,,Nemluv tak..."Max si mě z posledních sil k sobě přitáhnul.Políbil mě a já v ustech ucítil krev.
,,Vždycky tě budu milovat" zašeptal jsem mu do ucha jako bych cítil jeho unavu a bolest.
,,Miluju tě Ronnie" Cuknul jsem sebou,protože jsem v dálce konečně uslyšel zvuky sanitky.
,,Maxi!Maxi jsou tady!Budeš žít!"zaradoval jsem se.Jenže Maxova ruka ležíc na mích zádech pomalu sklouzla dolu.Jeho oči byli stále otevřené,ale už bez té jiskry,která v nich vždy panovala.Už se mu nezvedala hruď nahoru a dolu,byla nehybná.Neměl na tváři ten velice známí,krásný usměv.Jeho srdce netlouklo...
,,MAXI" zděsil jsem se. ,,To né...to nemuže být pravda"Znovu mi z očí začali kapat bělostné slzy. ,,Maxi..." zatřásl jsem s ním.Nic.Nereagoval.Ne!Tomu nevěřím!To nemuže být pravda!...
,,Néééééééééééé"zařval jsme histerisky a zároveň zoufale přes celou ulici a dokonce někteří lidi koukali nechápavě z oken. ,,Maxi,prosím te.Probud se,prosím."Skláněl jsem se nad jeho tělem a nepřestával doufat,že...... ne!!NE!!To není možné!Pevně jsem ho objal a brečel.Nebyl jsem k utišení.On nemuže být mrtví.To né...
Uslyšel jsem za sebou zastavující auto a poté i něčí hlasy.Nevnímal jsem to.Pořád jsem jen svíral Maxovo tělo.
,,No tak haloo,pane" mluvil na mě ženský hlas.Otočil jsem se a uviděl před sebou dvě postavy.Nejspíš nějací dva záchranáři. ,,Je mrtví...Je mrtví" Jejich výrazy ztuhly a já se otočil zpátky k Maxovi.Tedy spíš jen k jeho mrtvému tělu.....
,,Pusťte nás k němu" řekla znovu ta žena.
,,Nééé" křikl jsem.Chtěl jsem s ním zustat.
,,No táák" chytla mě ze zadu za rameno,ale já ucuknul.Neustále jsme svíral jeho tělo a nehodlal se ho vzdát.Až po chvíli se jim konečně povedlo mě odtáhnout.
Seděl jsem na silnici pod tou lampou a sledoval jsem jak zkoumají Maxovo tělo.Bylo mi hrozně.On už tu není.Brečel jsem.Stále jenom brečel....
,,Je nám líto,ale je opravdu mtví..."řekla doktorka a já se rozbrečel ještě víc.Bylo hrozné slyšet ty slova...je mrtví...
,,Měl pár zlomených žeber a pravděpodobně vnitřní krvácení a ještě ke všemu ta to trhlina u spánku..." začal tam vyjmenovávat nějaké doktorské keci,kterým jsem stejně vubec nerozuměl.
,,Musíme ho dovest" řekl doktor a tahal ze sanitky nosítka.,,Co s ním bude?" ,,No,vy jste jeho kamarád?Měl by jste něco oznámit jeho rodičům" řekl doktor když s tou ženskou-pravděpodobně též doktorkou- dávali Maxe na nosítka.
,,Já nejsme jeho kamarád" zasupěl jsme a naposledy viděl maxův obličej.Pak už zmizel v jakémsi černém pytli na těch nostíkách. ,,tak bratr" opáčila doktorka.,,Ne!Já jsem přítel...já jsem jeho přítel"Rozbrečel jsem se na novo,před očima se mi zobrazili všechny chvíle strávené s Maxem...
,,Aha...tak jak to máme oznámit rodičum?"řekl trochu více zhnuseně ten doktro.Zkurvenej homofobní kretén!Pomyslel jsem si o něm...Takové lidi nenávidím!
Vstal jsem ze země a podal mu Maxuv mobil.,,Tady by mě,o být číslo na jeho otce"Motala se mi hlava od toho ustavičného pláče.Rozplásnul jsem se tam na zemi. ,,Jste v pořádku?"Zvedl jsem se a myslel,že snad budu zabíjet!!!,,Byla by jste snad vy v pořádku kdyby vám zemřel člověk,které ho jste milovala ze všeho nejvíc na tomhle posraným světe?"zařval jsme na ni a rozeběhnul se pryč.
Skoro jsem ani neviděl na cestu přes moje ubrečené oči,ale moc dobře jsem věděl kam mám namířeno....
Běžel jsem kolem míst,kde jsem býval s Maxem.Max.......Utíkal jsem zrovna kolem jídelny a musel se na chvíli zastavit.Viděl jsem totiž mě a Maxe u toho stromu.To jak se mi snažil dát najevo,že za všechno mohl Craig.A ten polibek.První a ze všech nejkrásnější polibek jaký jsem kdy mohl zažít.Utřel jsem si mokré tváře a znovu jsem se rozeběhnul.Celou cestu jsem jen brečel.Běžel jsem celou noc,až konečně doběhl tam kam chtěl.
Moje "milovaná" Nevadská rokle.Už tolikrát jsem tu stál a říkál,že skočím,ale pak jsem poznal Maxe. On-můj život.Jenže co ted?Max je mrtví ... Tak proč žít? Nemá to cenu...
---
Pod jeho nohami se rozlévala plochá hladina Nevadské rokle.Stál tam a z té vyšky pozoroval okolní špatný svět.,,Proč?Proč jsi mi ho vzal?"křičel do težkého ranního vzduchu.Byl tam sám.Jen on a jeho věrná kamarádka samota.Samota?ta ho opustila,když potka jeho...Maxe.Ale ted je tu znovu s ním... Stál na pokraji skály dívajíc se až na uplné dno rokle.Po tváři mu stékaly nekonečné potůčky slz.,,Maxí,Maxi proč?"vzlykal jeho jméno do ticha.Už nechtěl být sám,chyběl mu důvod pro koho žít...ten důvod zemřel......a on pomalu umírá s ním. ,,Maxi,pamatuješ jak jsme si vždycky říkali...Jen já a ty už navždy...." Vyznělo pár posledních slov z jeho úst...udělal krok do prázdna a padal dolů,níž a níž....A co bylo dál to už nikdo neví.Třeba se znovu setkal se svoj láskou,Maxem.
Forever Together <3
ježíšmarja...takovíhle konce, to nedělej...krásně napsaný, ale děsně smutný, normálně mě to rozbulelo...