Takže tuhle story psala moje velice dobrá kamarádka,psala ji nejspíš pro mě...?Nevím,ale je vážně krásna.Sice krátka,ale nádherně napsaná....
(By Annden!!!)
Seděl a okusoval si nehty. Třetí den,třetí měsíc,třetí hodina ranní. Prošedlé stěny Las Vegasské mužské věznice souřadily s chladným vzduchem a noční samotou. Vlastně neustálou samotou, obklopovala ho a pronásledovala všude kam se pohnul.
Můžeš si za to sám,měls jí něco říct. A měls něco říct jemu. Jsi nic,bez nich neznamenáš nic.
Byla to pravda. Bez Maxe a jí nebyl nikým. Nezasloužil si nosit příjmení Radke a nezasloužil si nosit jméno Ronnie,bylo to tělo bez duše,chodící,myslící,ale necítící.
Protože kdybys jim to řekl,kdybys jí to přiznal a kdyby ses mu omluvil,mohls dopadnout líp,oni by tu samotu prolomili.Byli by s tebou až do konce.
Pomalu vstal a pomalými kroky se přesunul k oknu s výhledem na západ Las Vegas,kde ležela Nevadská rokle. Kdysi,když ještě nemusel být tady,tam často chodil a přemýšlel. Nepopíral,že by někdy i rád skočil,toužil okusit ten pocit volnosti a nekonečné úlevy. Ale vždycky se něco stalo a on neměl důvod nechat svoje tělo i duši padat dolů a ukončit tak to,čemu jiní říkají život.
Kdybys byl schopný říct "Promiň" a kdybys byl schopném říct "Miluju tě" , mohlo to dopadnout líp.
Přejel rukou po kovové mříži lehce ozářené měsíčním světlem.A myslel..
Kdybys tady byla se mnou,kdybys tady byl..
Vlastně ji skoro neznal,byla to holka z malého státu ve středu Evropy. Ale byla v něčem jiná. Nebyla to platinová blondýna a růžovým leskem na rty a make-upem. Její vlasy se podobaly havraním perutím, oči zbarvené do temné modři se na něj z úvodní fotky dívaly plny upřímnosti,něhy a lásky.
Padlo desítky zpráv napsaných na MySpace,přes které jsem to poznal,prostě jsem si to uvědomil..
A pak odešel sem. K internetu se dostane jednou za týden. A ona na něj určitě už zapomněla.
Určitě jsi na mě zapomněla, víš,myslím žes mě brala jen jako zpěváka té kapely,jejíž hudbu miluješ ze všech nejvíc.Kdybych tak měl tu odvahu ti říct,že u mě to tak není..
A jeho nejlepší přítel Max. Kdysi nejlepší. Pár týdnů nevydařeného vztahu nahradilo přátelství na život a na smrt. Nikdy si nedokázal představit život bez něj, jen potřeboval najít odpověď na otázky.
Jenže tys ho obviňoval, nadával mu, nezajímaly tě jeho slzy Ronalde. Nezajímalo tě nic. Zajímal ses o sebe, alkohol a slávu. Ne o toho,kdo s tebou byl od začátku do začátku tvého konce.
Ronnie si prohrábl vlasy a letmo setřel stékající slzu. Myslel na ni,její oči a tvář. Myslel na svého nejlepšího přítele. Plakal nad tou ztrátou ze všech největší a zároveň doufal že to ještě změní.Chtěl věřit tomu,že za týden,za chvíli jí stihne vyjádřit co cítí.
Ale doopravdy tomu věříš? A doopravdy věříš tomu,že by ti snad mohla napsat zprávu v podobným smyslu?
Chtěl věřit. A tak to dělal..
Ale Max,ten ti jen tak neodpustí,Maxe jsi zklamal. Zradils ho ty hajzle!
Sedl si na zem,přitáhl si kolena k bradě a dál nechával slzám volnost. Proč by jim měl taky bránit.
Max je pravý přítel..Max mi odpustí. Já věřím!
Jednou,možná..
Je to kráásnýý, nádherný:)