
Tak máme tu 2.díl =)
komentujtee prosííím :D
,,Ronalde,ještě něco jsme ti chtěl říct" začal znovu otec a já čekal další nudné povídání o Emilio.Už mi tak šíleně leze krkem a to s ní mám žít?!Pomoc...Naznačl jsem otci ať mluví dál...
,,Zítra nám dovezou toho nového čeledína"Zářivě se usmál a nadzvedl obě obočí.Mě se jen ulevilo,že znovu nemluví o ni,ale pak mi zatrnulo.Cože to řekl?Řekl to jako by nám měli dovést nový kus nábytku.To když není člověk z urozeného rodu,tak je snad něco míň?Pro tohel vážně nemám pochopení...
,,Hmm"zabručel jsem a dál se věnoval jídlu.Chudák ten kluk.Nechápu takové lidi,co mužou někoho prodávat za peníze.To je hrozní...
,,No Ronalde,tak to znamená,že mu ukáže panství a jeho okolí.Samozřejmě mu řekneš co má dělat"Čekl s plnou pusou,div se nezadávil.Vykulil jsem na něj oči a začal protestovat.
,,Cože?To má přece dělat Amélie nebo jiná služebná" Pche,jako ale bavit se s ním vážně nebudu a ani nechci.Určitě bude zapáchat a buh ví co ještě.Vím,teď opravdu vypadám jako namyšlený synáček bohatého šlechtice,že?Ale tohle vážně ne...
,,No co,třeba budete přátelé" zasmál se otec a matka s ním.Pochopitelně to myslelai ironicky.Služebnictvo pro ně bylo něco míň.Něco,co jen skáče jak vy pískáte. "Nadšeně" jsem se na něj zazubil a chtěl odejít,jenže... ,,Ronalde,kam jdeš.Ještě tu máš jídlo" začala se starat máma.,,Nemám hlad"Ne že bych neměl hlad,ale obtěžovala mě jejich společnost.Bez jakýhkoliv dalších slov jsem odešel pryč.
Potřebuju na vzduch.Prodýchat moji situaci.Vím,já vím,že už si zase stěžuju,ale tohle prostě ne.Někdy mi přijde jako by se ke mě rodiče chovali jako k nějakému sluhovi.Možná přeháním,ale tohle je na mě vážně moc.
Vyběhnul jsem ke stájím a nasedl na Shadowa.Potřebuju se projet a hlavně aspoň na chvíli přestat myslet na moje 18 narozeniny.Nechci,aby ten den přišel.Protože v ten den se s ní poprvé uvidím a pak přípravy na svatbu... Heh,ještě ten nový slouha.Proč zas já?Vše mu má přeci ukázat Amelie.Bože,chytý mě záchvat zuřivosti.
***
Uháněl jsem se Shadowem proti větru a užíval si alespoň tuto malou chvolku volnosti.Volný...to za pár měsícu skončí...Pomalu se stmívalo a já ani nevím kam to Shadow běžel.Neřešil jsem to,nechal jsem to na jeho instinktech.Běžel rychle a já se při každém jeho kroku zrychleně pohyboval v sedle.Miluji takovéto zběsilé projížďky plné volnosti.Jen ten vítr co vál proti nám mi trošku kazil klid v duši a domění,že jsem tu sám.Jen já a muj nějlepší přítel..kůň..
Po pár minutách jízdy jsme dojeli mě tak známému lesu.Slezl jsem z koně a šel k samému okraji lesu.Už byla tma a já se neodvážil jít dál.Sednul jsem si na zem a pozoroval hvězdy.Všude už byla černo černá tma a mě ozařoval jen svit z měsíce a malých,zářivích hvězdiček.Lehl jsem si do trávy a začal přemýšlet.Je to zvláštní.Mám všechno o čem někteří jen s ní.Mám peníze,dobré vychování,lidi kolem sebe.Všechno,ale měl bych to bez otcovích peněz a našeho pansví?Hrabě... ale chudí a bezvýznamní lidé mají to,co já si za peníze nikdy nebudu moct koupit.Lásku,mají lásku.Ne,nemluvím tu o lásce,kterou chovám ke svím rodičum.Nýbrž o lásce k ženě.Žádná taková,kterou bych miloval jsem doposud nenašel a pochybuju o tom,že moje srdce vzplane láskou k Emilyo.Přece jen ji nenávidím.
Né,dost takového nesmyslného přemýšlení o hloupostech.Neměl bych zklamat své rodiče.Nesmím hledět na city,ale na moje postavení a uděl.Zvedl jsem se ze země,pln odhodlání a přesvědčení,že tohle zvládnu.Třeba nakonec nebude tak špatná.Kdo ví...
Nasedl jsem na koně a jel domu.Musím jít spát,zítra přece dovezou toho nového sluhu....
To je samozřejmé, že ještě nenašel takovou, kterou by miloval....protože ještě nepřišel Max!!XD.....až se Maxíček objeví..tak budou šachy žeo?x)....a je to samozřejmě geniálníííííííí