
Tak je tu 9 díl a ten je i předposlední,ale nemějte strach...druhá řada coming soon ;D
,,Byl jsem ve městě.Stavějí šibenici....zítra ve 12 hodin bude konec tohoto trapného incidentu"Silně se mi zamotala hlava a padal jsem k zemi.Naštěstí jsem se zachytil o nehybně stojícího Maxe.Začal jsem brečet a obímat Maxe.
,,To nemužeš" křiknul jsem na otce,který nás zhnuseně sledoval.
Tohle nemuže,ne,nesmí to udělat.
,,otče,prosím tě.Nech ho být.Já ho miluji" při těchto mích slovech mě otec znovu uhodil.,,Nesmíš ho zabít,slyšíš?!!Nesmíš to udělat" tisknul jsem si k sobě Maxe a plakal jsem.Nechával jsem volný pruchod slzám.Nač je zadržovat?!Prostě nešlo přestat.Jen pomyšlená,že by měl Max umřít mě ničí.
,,Ronalde,já mužu všechno.Klidně i zabít tohot nevýznamného člověka."zasupěl a ve mě se to začalo hroutit.
,,On neni bezvýznamný!Nedovolím,aby se mu něco stalo.Miluju ho.Chápeš?!Miluju,na tom nic nezměníš"křikl jsem na něj zoufale přes slzný vodopád.
,,Změním.Tím,že on nebude,tak ty se budeš moct věnovat plně Emilyo.Ona je důležitá,ne on!Vzpamatuj se!" s těmito slovy odkráčel a já doufal,že si to rozmyslel.
Znovu jsme se svalili na seno a pevně se v přívalu slz objali.
,,Maxi..."
,,To je asi konec...konec všeho..."
,,Ne.. to neříkej... to bude dobrý,uvidíš.Budeme spolu"Políbil jsem ho na tvář a utřel slzy,které mu pomaličku stékali po celém obličeji.Jenže pak se znovu ozvali kroky.Otec vešel zpátky i se dvěma muži.
,,Co-co to má znamenat?" vykoktal jsem a silně stisknul Maxovu ruku.
,,Už jsem řekl...zítra ve 12 hodin" zasmál se a i muži přišel blíž k nám.
,,Néééé" nehodlal jsem Maxe pustit i přesto,že se ho snažili odvleknout pryč.To nejde!!!On nesmí umřít!Ne...
Pohotově jsem vstal ze seníku a jako klíště se nalepil na Maxovo roztřepané tělo.
,,Otče prosím tě.Nech ho být!!!!"
,,Ne.." s ledovou tváří nás sledoval jak se k sobě snažíme dostat.
,,Tak,je čas říct sbohem" nevěřil jsem vlastním uším,on to doopravdy mysli vážně?On,můj otec mi chce takto ublížit?Copak nemá apoň špetku citu v těle?Nevidí jak trpím?Zabíjí mě tím!
,,Vezměte ho do města" zabručel a dál jim říkal další pokynyy co s Maxem.Proč s ním sakra zacházejí jako s věcí?!,,Tak,odveďte ho" Obličej se mu svrásnil a ruce složil na prsou,jen pozoroval co se před ním děje.
,,Nééé!!!Nechte ho být!" rychle jsem doběhnul k Maxovi a začal ho líbat.Bylo mi uplně jedno,že na mě otec křičí..ted byl duležitý jen Max.
Přes slzy jsem se pokoušel mu říct pár posledních,duležitých slov.
,,Maxi,já ti slibuju,že to dobře dopadne..." chytil jsem jeho ubrečenou tvář do dlaní. ,,Miluju tě Maxi a vždycky budu.Nikdy,nikdy nezapomenu!!!" slzy mi samovolně stékaly po tvářích,neobtěžoval jsem se je setřít...Cítil jsem,jak mě opouští síly.,,Já tě taky moc miluji.Už navždy a..."Vzali ho a odtáhli pryč ze stájí.Naposledy jsem se podíval do jedo očí,naposledy viděl jeho tvář a byl pryč.neměl jsem sílu za ním běžet.Nešlo to.
,,Nééééé"křik jsem a padl na kolena.Složil jsem hlavu do dlaní a přestal vnímat okolní svět.
,,bude to tak lepší" slyšel jsme jen odporný hlas mého otce.Nenávidim ho!Z mích opuchlích očí stékaly poslední slzy,bolest hlavy doznívala,ale ucítil jsem jak je mi špatně.Pokusil jsem se vstát,ale zrovna v tu chvíli jsem před očima viděl Maxe,jak visí na šibenici.Zkácel jsem se na zem a pravděpodobně spadl do bezvědomí....
=O No ty vole...to je něco..jako doufám že se mu nic nestane!!! Uplně si představuju ubrečeného Ronnieho, maxe a otce který se šklebí! Je to krásně napsané a dokonalo promyšlené ale doufám že to dobře dopadne když je ta 2 série..