
Takže je tu poslední díl,ale nebojte :) Druhá řada přijde brzy =P
tak prosím komentujte a doufám,že se vám první řada líbila.
,,Pane Radke,vstávejte"slyšel jsem někoho v dáli jak mě táhne z říše snů.Promnul jsem si oči a uviděl jak se nademnou sklání Amélie.
....Byl jsem ve svém pokoji,ležel ve své postely....
Spadl mi kámen ze srdce.To včera byl jen sen.
Tedy,myslel jsem si to do té doby co mi Amélie smutně řekla,že už je pravé poledne.Okamžitě jsem stál na nohou a pobíhal po pokoji.
,,Amélie,Amélie kde je Max?" chytl jsem ji za ramena a čekal na odpověď.Prosím ať je to jen sen!
,,On...on..." plakala a já se bezvládně sesunul zpátky na postel. ,,Už je asi mrtvý" dodala a s brekem vyběhla z pokoje.Já se zoufale chytil za hlavu a musel si v hlavě uspořádat myšlenky.Než jsem si pořádně uvědomil,co se vlastně stalo,uběhlo několik minut...Chvíle mučícího ticha,kterou nahradilo několik zoufalích výkřiků a uvědomění,že On už není.Spadl jsem na kolena a několikrát zlostně bouchl pěstí do země. ,,Nééé...to nemuže být pravda..to ne" naříkal jsem v domění,že to alespoň nějak odežene můj zármutek. ,,On je mrtvý" opakoval jsem stále do ticha pokoje,který se naplňoval jen mími vzlyky.Zatínal jsem dlaně v pěsti a proklínal mého otce.Jak mohl?Jak jen mohl?!Zničil mi život.Vzal mi to,co pro mě bylo nejduležitější.
Ne,nevěřím tomu,že je Max mrtvý!Určitě žije.Určitě ano..
Najednou se otevřely dveře a v nich stál můj otec znovu s úsměvem od ucha k uchu.
,,Ronalde,chystej se.Jedeme na panství Mabbittů"oznámil a hleděl ven z okna.
,,Trhni si"odceknul jsem a nehodlal se zvednou ze země.
,,Co jsi to řekl?!Vzpamatuj se!Přece nebude truchlit kvuli tomu...kvuli tomu Maxovi.Je mrtvý.Musíš se s tím smířit." začal mlet nějaké nesmyslné keci a mě to ještě víc dohánělo k šílenství.
,,Nech mě napokoji!Nikam nepojedu"zavyl jsem a otočil se k němu zády,jenže to už jsem slyšel za sebou rychlé kroky.Sehnul se ke mě a hrubě mě chytil za ruku.,,Tak se podívej synáčku,ty si tady užíváš se sluhou a já t potom tahám z bryndy,takže se seber...odjíždíme!" celý naštvaný odpochodoval z mého pokoje.
,,Ronalde,chystej se.Jedeme na panství Mabbittů"oznámil a hleděl ven z okna.
,,Trhni si"odceknul jsem a nehodlal se zvednou ze země.
,,Co jsi to řekl?!Vzpamatuj se!Přece nebude truchlit kvuli tomu...kvuli tomu Maxovi.Je mrtvý.Musíš se s tím smířit." začal mlet nějaké nesmyslné keci a mě to ještě víc dohánělo k šílenství.
,,Nech mě napokoji!Nikam nepojedu"zavyl jsem a otočil se k němu zády,jenže to už jsem slyšel za sebou rychlé kroky.Sehnul se ke mě a hrubě mě chytil za ruku.,,Tak se podívej synáčku,ty si tady užíváš se sluhou a já t potom tahám z bryndy,takže se seber...odjíždíme!" celý naštvaný odpochodoval z mého pokoje.
Proboha,on je vážně uplně bez citů.To mám jako dělat,že se nic nestalo?Že Max není mrtvý?Že snad nikdy nebyl součástí mého života?...Ale to nedokážu.Nechá to v mém životě hlubokou,temnou díru.To se už nespraví....Ale na "rozkaz" mého milovaného tatíčka jsem se oblékl,nasedl si i s ním a matkou do kočáru a jeli na "místo zaslíbené". Za tou odpornou Emilyo....
Celou cestu jsem mlčel.Jen přes své ubrečené oči sledoval krajinu,kterou jsme míjeli.Vzpomínal jsem na uplynulé měsíce,na poslední dny s ním.Poslední doteky,polibky a slova.A potom?Už nic...Bez něj mě už nic nečeká,jen stereotypní život s Emilyo.Jsem si jist,že to už nikdy nebude takové jako dřív.Ne, bez Maxe ne.Proč pro něj musel otec zvolit ten nejhorší trest?Trest smrti.To je přeci příliž.Bylo plno dalších řešení,tak proč zvolil to nejhorší?...Přemýšlím...co ted budu bez Maxe dělat?Jak bez něj žít?možná bych měl jít za Maxem........
,,Ronalde,vnímáš mě?"
,,Ehm,co?jo..."Všimnul jsem si,že jsme konečně dojeli na místo a hned u brány na nás čekla hrabě Craig Mabbitt (xD) se svojí manželkou a bohužel i dcerou....Byla...byla krásná,ale hned na první pohled z ní vyzařovala pýcha.Znuděně si na prst namotávala své černé,zvlněné kadeře,ale jen co si nás všimla,tak si začala upravovat šaty a vlasy.Všichni nasadili zářivé,ale falešné usměvy a mě z toho bylo na zvracení.Jak rád bych teď byl s Maxem,jenže Max....Max už není....
,,Ehm,co?jo..."Všimnul jsem si,že jsme konečně dojeli na místo a hned u brány na nás čekla hrabě Craig Mabbitt (xD) se svojí manželkou a bohužel i dcerou....Byla...byla krásná,ale hned na první pohled z ní vyzařovala pýcha.Znuděně si na prst namotávala své černé,zvlněné kadeře,ale jen co si nás všimla,tak si začala upravovat šaty a vlasy.Všichni nasadili zářivé,ale falešné usměvy a mě z toho bylo na zvracení.Jak rád bych teď byl s Maxem,jenže Max....Max už není....
Všichni jsme vystoupili z kočáru a mířili k nadšené rodině Mabbittu.Otec se s velkým usměvem obja s hrabětem Craigem a zkoumavě si prohlížel Emilyo,která pořád civěla na mě.Ikdyž jsem měl hlavu sklopenou k zemi a schovával své slzy,tak jsem věděl,že mě hypnotizuje pohledem.Ach bože,chci pryč....
***
(Ok,ok.Přeskočíme ty nudné scénky se seznamováním)
Jako velká rodina jsme seděli u obrovského stolu a ládovali se jídlem.Tedy až na mě.Jen jsem vidličkou šťouchal do té plichty předemnou,myslejíc na Maxe a nemoct zastavit slzy.
,,Nech toho" zašeptal otec s naštvaným výrazem v obličeji.
Jak nech toho?Copak nikdo nechápe,že ho opravdu miluji?!Jenže je mrtvý...
Emilyo na mě stále hleděla a nejspíš vůbec nechápala,proč stále brečím...Začalo mi to lézt na mozek.Z jedné strany do mě pořád něco hučela moje a Emilyina matka,z druhé se na mě mračí otec a přímo předemnou ja ta blizna.
Ne,pardon,moje milovaná,budoucí manželka.
Potřebuju křičet.Potřebuju si vybít zlost.Pohotově jsem se zvedl a chtěl odejít,jenže.....Hrabě Mabbitt se zvedl taky,tak jsem se tedy zase raději posadil...
,,Chtěl bych vám oznámit,že přípravy na svatbu jsou v plném proudu.Zítra budete oddáni" Zazubil se a já myslel,že mu snad něco omlátím o hlavu!!!No super.Ani se nevzpamatuju z jednoho šoku a hned je tu druhý.Proč ne,že?!
Emilyo se na mě zakřenila a já už toho měl vážně dost.Vstal jsemod stolu a vyběhl ven.Potřeboval jsem na vzducj a hlavně pryč od té společnosti.Doběhl jsem před jejich dům,opřel se o sloup u vchodu a pomalu po něm sjel na zem.Opět jsem nezabránil slzám a myšlenkám,které "nečekaně" mířili k Maxovi.
Udělal jsem chybu.Jak jsem jen mohl tak riskovat?Kdyby jsme šli někam jinam a ne do stájí,mohlo být všechno jinak.Přece jsem mohl čekat,že tam někdo přijde.Kdybych nebyl tak hloupý,mohl Max žít.Mohli jsme být spolu........
Den svatby
Nevnímám.Nehybně stojím u oltáře a snažím se vyhýbat realitě.Nevěřím tomu.Stále nechci uvěřit,že je Max mrtev.
Všechno jako by šlo kolem mě a já jen mlčky sleduji děj tohoto světa.
Necítím své tělo,jen slzy a nepřestávající bolest hlavy.Je to tak nespravedlivé.
Vzhlížím nahorumk nebi,které vidím jen přes okna kostela.
Pane Bože,proč jsi mi připravil tak hrozný osud?Poznal jsem skvělého člověka,kterého stále moc miluji.Tak proč jsi mi ho vzal?Proč tu teď musím říct své ano ženě,kterou nemiluji?Říkám jí ano z donucení,ne z lásky.Mé pravé ano patří jen tobě,Maxi.Ikdyž už nejsi,stále zustáváš v mém srdci.
Vycházíme z kostela za doprovodu hlasitých zvonů.Všichni nechápou proč brečím,proč jsem smutný....Není divu....Můj žal nikdo nepochopí a hlavně se už nikdy nevyléčí.....
THE END...první řady :)
Už mám rozepsaný první díl druhé řady :)
je sem prvni juj tak mooooooooooooooooooooooooooooooooooc klasne a moc smutne smr tak si pospes nebo to semnou slehne