Tak,tohle me napadlo,když jsme se ve škole bavili o letadlech a tak podobně..trochu jsme si to poupravila a vzniklo z toho tohle....
Max
Víte jak moc je to těžké dělat "pomocnou ruku" osobě,kterou nadevše milujete?Zažili jste to někdy?Já ano.Záživám to každý den.Den co den,dělat,že jsem jen poslušný manažer úspěšného a nadaného zpěváka.Ok,jsme kamarádi,ti nejlepší,ale já si to vždycky představoval nějak jinak.Myslel jsem,že třeba jednou pozná,že ho miluji,že ho chci.Ale ne,nepřišel na to a já se mu to bojím jakkoliv dát najevo.Navždy to ve mě zůstane...
,,Maxiii,nespi!Jedeme do Francie,chápeš?Musíš si se mnou užívat tu cestu!A podívej na ty lidi.Všichni mě znají.No není to užasné?"Zadrmolil na mě Ronnie a já okamžitě rozlepil svoje ospalé oči.Jeho hlas,ach jeho hlas..ten nejkrásnější jaký jsem kdy slyšel.Pokusil jsem se usmát a kouknul na všechny ty lidi co s námi cestovali v letadle.Opravdu,všichni se na nás..pardon,na Ronnieho otáčeli a byli nadšení z toho,že mužou na vlastní oči vidět slavného zpěváka.
Ronnie,Ronnie,Ronnie..a kde jsem já?Ne!Nejde mi o to,aby si říkali "a tohle je Max Green!!!Jeho manažer!Jsou skvělá dvojka!" ..Ne,to nechci..chtěl bych...chtěl bych být Ronnieho přítel.Ale ne,neměl bych myslet na hlouposti.On a já..to není možné.
,,Promiň Ronnie,musím si odpočinou.Jsem hrozně unavený" řekl jsem a znovu se nechal unášet krásnými sny o Ronniem a o mě.Sny,které nejsou splnitelné a reálné....
---
,,Maxi!!Maxi stávej!!" vzbudil mě naléhavý křik Ronnieho a vlastně celý hluk v letadle.
,,Co se děje?" byl jsem viděšený.Takhle rozrušeného Ronnieho jsem ještě nikdy neviděl.
,,Letadlo má nějakou poruchu!!!Já se bojim,Maxi" vykoktal a po tvářích mu začali téct slzy.
,,Cože?Co se stalo?"zasáhl mě šíp napuštěn strachem.co to má sakra znamenat?
,,Já nevim..vubec nevim co se stalo.Najednou nám oznámili,že letadlo má nějakou závažnou poruchu.Prý nedokážeme dlouho letět" vypravil ze sebe přes svůj silný pláč.Bylo mi ho hrozně líto a asi jsem si pořádně neuvědomoval co mi tu teď právě řekl.My klesáme!
Najednou se vepředu,před kabinou pilotu,rozsvítilo červené vystražní světýlko a mě bylo jasné,že je to fakt dost špatný.Pevně jsem se chytil za opěrátka sedadla a tupě zíral před sebe.Bylo mi jasné,že se blíží konec,že teď,za pár chvil to všechno skončí.Musel jsem mu to říct.
I přes ten hluk a histerii co vládla v letadle jsem ze sebe dokázal vypravit pár kloudných vět...
,,Ronnie,chci..chci a musím ti něco říct.Já už tě dlouho...dlouho tě miluju" vykotal jsem a ani jsem nevěřil tomu,že to šlo tak snadno.Možná to byli tím,že jsem to v sobě už nemohl dál dusit a navíc..to co se blížilo me k tom usnad i donutilo...Podíval jsem se mu do očí a on na mě nevěřícně hleděl.Začal otevírat pusu,ale já cítil,že tlak,který bouchal do letadla mu v tom bránil.Nikdy,nikdy se už nedovím,co mi chtěl Ronnie říct...
Pak už se ozvala jen silná rána a byl konec............
Ronnie
,,Ronnie!!!Ronnie jsi to opravdu ty?" křikla na mě nějaká mladá holčina u vchodu do letadla.
,,Ano..a ty jsi?" vypadala mile.Asi tak 20 letá holka s krásným usměvem,která na mě koukala jako na 7 div světa..nojo,už jsme si zvyknul.
,,Emy,já jsem Emy.Prosím tě mohl by ses mi podepsat?" podstrčila mi nějaký notýsek otevřený skoro u prostřed.
,,Pro Emy..." začal jsem psát a ona ještě dodala...,,a nemohl by jsi tam dodat ještě z lásky?" vzhlídnul jsem od jejího notýsku a trošku nechápavě se na ni podíval.
,,Promiň,ale moje láska už patří někomu jinému" vrátil jsem ji notes a dál šel dlouhou chodbou až k letadlu,kde na mě čekal On.Max...
Každý si mysli,že my dva jsme skvělý pracovní partneři a nejlepší přátelé,ale pro mě je Max mnohem,mnohem víc.Jen škoda,že to není oboustrané...
,,Ronnie,tak honem nebo to nestihneme!Nechceš doufám promeškat Francii!!!" zahulákal na mě a já raději přidal do kroku..
---
Cesta probíhala skvěle!Jen mě trošku štvalo,že Max pořád usínal.Chtěl jsem,aby si to užíval stejně jako já!Sice mě velice těšilo,že lidé v letadle věděli,kdo jsem,ale chyběl mi tu Maxův smích a prostě on celý.Proč sakra musí spát zrovna teď?
,,Maxiii,nespi!Jedeme do Francie,chápeš?Musíš si se mnou užívat tu cestu!A podívej na ty lidi.Všichni mě znají.No není to užasné?" řekl jsem mu a jemně ho žďuchnul pod žebra.Znovu mnou projel ten krásný,hřejivý pocit.Kéžbych se ho mohl dotýkat častěji a také v jiném smyslu.
Max rozlepil ty jeho nádherný očíčka,něco zadrmolil a pak znovu usnul.
---
Pomalu jsem se také začal ukládat k spánku,když najednou přišla letuška a něco začala drmolit do mikrofonu.Nevnímal jsem ji,tedy až do té doby než řekla. "letadlo má poruchu" okamžitě jsem nadskočil a byl uplně čilý.Už jsem necítil jakoukoliv unavu,zajmalo mě jen jediné-co se děje?
Přivolal jsem si letušku k sobě a zeptal se,co se stalo.S ničím neotálela a všechno mi narovinu řekla,jenže až moc nahlas,tudíž to slyšelo pár lidi okolo,kteří to pochopitelně rozeslali dál.V letadle vypukla panika.Lidi křičeli,bědovali a někteří dokonce brečli.Křik probudil Maxe,který se okamžitě začal vyptávat co se stalo.
Řekl jsem mu to,byl vyděšený,stejně jako já.
Nevim proč,ale před očima se mi najendou promítla scénka,jaké by to bylo,kdbyhc já a Max byli spolu.Jenže to neni možné..moc dobře vím,co nás čeká...už jen smrt..nic víc
Jsi hlupák,Ronalde.Kdyby jsi mu řekl,co k němu cítíš,tak všechno mohlo být možná jinak!
Ale pak jsem jen cítíl jak klesáme.Bál jsem se,opravdu jsem se bál.
,,Ronnie,chci..chci a musím ti něco říct.Já už tě dlouho...dlouho tě miluju"zaznělo najendou.Udiveně jsem se podíval na Maxe a v jeho tváři byl kamenný výraz.Měl jsem málo času na to,abych si uvědomil co mi tu právě řekl...on,on že ke mě cítí totéž?
chtěl jsem mu říct jak to všechno je,jenže bylo pozdě.Až příliš pozdě na to,abych jeho duši uklidnil a dal mu plně najevo,že ho také Miluji...............
...je to krásné...ale tak smutné x((( fakt moc hezký...nemám slov.