
máme tu další díl =))
Dny ubáhaly jako vždy šíleně pomalu.Jako předešlích 5 let.Všechno se tak vleklo...Samota mě užírala víc a víc.Možná,že jsem mě možnost se s někým bavit,ale nestál jsem o to...
,,Ronalde,Ronaldééé"zařvala radostně Emilyo a nad hlavou mávala nějakým papírem.Snažil jsem se ji ignorovat,ale nedala se odbýt.
,,Co se děje,drahá?" zabručel jsem a ona se alespoň na chvíli uklidnila.Sedla si vedle mě a začala číst dlouhý dopis.Celá zářila štěstím,když četla ovšem u me to bylo naopak.
,,No není to skvělé?" vykřikla a vrhla se mi kolem krku.
,,Hmm,užasný"Pokusil jsem se alespoň o malý usměv,ale popravdě mi to bylo jedno.Nadšení ze mě přímo překypovalo..
,,ale no tak Ronalde,ty musíš jet se mnou" nadšeně zapištěla a já ze sebe dokázal vydat jen slabý,jen těžko zaslechnutelný povzdech.
Bože,co já budu dělat u jejího strýčka?Ať si jede sama a mě tu nechá topit se ve vzpomínkách.Nic mi chybět nebude!Ať si jede!Aspon tu bude chvíli klid,žádná Emilyo a její výčitky,že se k ní nechovám jako její muž.Budu tu sám...teda skoro sám...Služebictvo a moji rodiče.Ale to by se zvládlo..jen ať ona odjede!
,,Pojeď se mnou!!Prosím,prosím prosím" začala žadonit jako malé dítě.Chtěl jsem už začít něco namítat,ale ona na mě ukázala ty její smutný oči a já teda řekl,že pojedu také,ale jne pod podmínkou,že se tam nebude předvádět a dělat z nás bůhví ja šťastný pár..
***
Hned druhý den,brzo ráno jsme vyrazili do nedalekého panství Emilyina strýčka.
Musím uznat,že celou cestu jsem nebyl sticha,tak jako obvikle.Nevím čím to bylo,možná tím,že jsem se konečně dostal ven na vzduch a vnímal okolní krásy,které jsem celých 5 let zanedbával.Užíval jsem si ten krásný pocit,že mi plicemi proudí čistý vzduch.Možná i tím,že jsem neseděl spolu s Emilyo v zatuchlém kočáře,ale na hřbetě mého nejlepšího přítele,Shadowa.Tak trochu mi to připomínalo staré časy.Jak jsem se vždy zběsile proháněl krajinou.Čím rychleji,tím lépe.Opravdu jsem se alespoŇ na chvíli odreagoval a uvolnil..
Asi za 2 hodiny jsme už přijížděli na panství hraběte Iera.../pardon,v tu chvíli mě nic jiného nenapadlo :D Promin Fee xD/ a mě trochu poklesla nálada.Nejraději bych byl teď pořád venku a vnímal okolní svět.Teprve teď mi dochází,že jsem za těch 5 let o hodně přišel.Pořád jsem jen brečel a vzpomínal,jenže jsem zapomínal žít.Konečně bych si měl uvědomit,že žít musím i bez Maxe.Měl bych se stím vážně smířit.Vždyť už je to tak dlouho co zemřel.Vím,že to ve mě bude navždy,navždy budu milovat jen jeho,ale měl bych se vzchopit.Svět přece skrývá pro mě ještě tolik neoběvených krás.Půjde to těžko,ale já to zvládnu.A třeba mi tady těch pár dní,pryč od místa,kde se to všechno stalo,pomůže zapomenout na Maxe.Bude to tak lepší....
Vjížděli jsme branou na panství a mnou projel mraziví pocit a snad i zloba.První dojmy byli dobré,tedy až do té chvíle než jsme vjeli za branu.Myslim,že uvnitř to bude určitě lepší,ale když vidím tady ty lidi,tak je mi hrozně.Nadřízení se tu opravdu hnusně chovali ke služebnictvu.Nemohl jsem si nepovšimnout,jak nějaká žena vykopla před svůj "dům" ditě,které stálo jen v otrhaných hadrech,klepajíc se zimou s doprovodem silého pláče.
Někdo,nejspíš z vyšších vrstev křičel na mladého muže,též jen v cárech oblečení,že je nemožný a k ničemu.Několikrát do něj silně uhodil a ten někdo spadlnul na zem...Bylo tam takovích to událostí vice k vidění,ale děsilo mě v čem tady ty lidi musí žít.Copak tady šlechtici těm čeledínum neplatí?Bylo mi z toho vážně hrozně....těšil jsem se až zajedeme až dovnitř a doufal jsem,že tam to nebude tak hrozné jako tady....
kráááááááááááásný a to moc!! =o+