
Dlouho jsem přemýšlela nad tím,jestli to dát už do tohoto dílu,ale po dlouhém přemlouváni od Kikiny jsem se rozhodla,že teda jo...
tak čtěte x)
Cítil jsem jak se mi napjaly všechny svaly v těle.Měl jsem pocit,že mi za chvíli vyskočí srdce z hrudi.Zalil mě pot,strach a i naděje,že třeba...Doufal jsem,v hloubi duše jsem doufal,že třeba přijde On.
Ale notak,Ronalde,nebuď blázen.On je přeci mrtvý...
Nijak mě ani neudivilo,že místo Něj do místnosti přicupital malej klučina.Mohli mu být tak 3-4 roky.Delší tmavé vlásky mu padali do očí,ale to mu nijak nezabránilo v tom,aby se vesele usmíval.Doběhl k hraběti Ierovi a s otazníky v očích se ho ptal,co potřebuje.
,,Kde máš tatínka?"zeptal se a klučina ukázal malým prstíkem ke kuchyni.
Nevím proč,ale musel jsem se usmát.Ten malý chlapec,jmenovec mojí největší lásky,se zdál být šťastný.Naplňoval mě pohled,na malé,šťasné dítě.
Frank ještě něco zadrmolil a kluk se rozběhnul zpátky ke kuchyni.Nadšeně jsem se za ním otočil a koukal,jak jeho malé nožky běží ke skrčené postavě,která pravděpodobně čekala na něj.Ten někdo ho vzal do náruče,zvedl se i s ním ze zěmě a pořádně ho k sobě přimáčknul.Láskyplně ho políbil do vlasů a právě v ten moment ve mě něco hrklo.Byl to ten,kterého jsem viděl před panstvím,ten co nosil na stůl jídlo,jenže teprve až teď jsem mu pořádně viděl do tváře.Tupě jsem na ně hleděl a snažil si v sobě urovnat myšlenky.
Ronalde,klid.To přece nemuže být On.Vzpamatuj se,on je mrtvý.
Zmateně jsem od nich odvrátil hlavu.Několikrát s ní zoufale zatřásl ze strany na stranu a teprve potom se znovu kouknul do malé uličky,která vedle ke kuchyni.Odcházeli..
Proboha,ta chůze...
Naklonil jsem se na židly,abych viděl víc,jenže jsme to dost přehnal a spadnul na zem.
,,O-omlouvám se" vykoktal jsem ze sebe nepřítomě a stále hleděl ke kuchyni.V hlavě mi to šrotovalo.Opravdu to byl On a nebo jen přízrak?Třeba už opravdu tolik blízním,že ho začínám vidět všude a navíc..ne,to je hloupost!Nemohl to být on...vždyť...vždyť je mrtev.
,,Miláčku,jsi v pořádku?" zeptala se Emilyo zatím co jsem se chytil za hlavu a chodil z jedné strany na druhou.Věnoval jsem ji jen jeden bezvýznamný pohled a znovu hlavu sklopil k zemi.Nevěděl jsem co dělat.Mohl to být vážně on?Bez jakého koliv slova a omluvi jsem se skoro rozběhl do té uličky,kde poté byli dveře vedoucí nejspíš do kuchyně.Otevřel jsem je a naskytl se mi pohled na několik lidí,ale on...tedy ten někdo s malým dítětem tam nebyl.
,,Nebyl tu takovej malej kluk s..s...no neviděla jste ho?" zeptal jsem se jedné služky a ta mi odpověděla,že odešli ven.Na nic jsem nečekal a běžel tam,kam mi řekla.
Stále jsem cítil...vlastně ani nevím co to bylo.Smíšené pocity.Nechci zažít to zklamání,že najdu malého Maxe,ale ten někdo nebude ten,koho já hledám.Proč se vubec snažím tu osobu najít?Vždyť je tak nepravděpodobné,že to je můj Max.Možná jen zvědavost...nebo snad přesvědčení,že z nějakého zvláštního duvodu Max nebyl oběšen...?
Vyběhnul jsem na rozlehlou zahradu.Rozrušeně jsem se díval všude kolem sebe,jestli je náhodou někde nezahlédnu..a taky že jo!...
Oba dva seděli pod nějakým stromem a hráli si spolu.Přišel jsem k ním blíž,ale tak aby nespozorovali,že jsem tu.Stál jsem od ních jen pár kroku...enže teď...teď už jsem si byl jist,že JE to můj Max.Ten hlas,ta tvář a ten úsměv...byl to On.
Můj dech se začal šíleně zrychlovat.Chytil jsem se za hlavu a tím zakryl svoji skřivenou tvář.Jak je to možné?On žije!Dýchá...vnímá...on není mrtvý tak jak jsem si to celých dlouhých 5 let myslel.Cítil jsem jak mi po tvářích samovolně stékají slzy.Začínám i uvědomovat,že těch 5 let jsme nežil zbytečně.Tohleje určitě osud!On nás znovu svedl dohromady!!!!Já to věděl...my jsme si souzeni.
Bože,ale co teď dělat?Jak?a co?Pamatuje si na mě vubec?...
,,M-Ma-Maxi...?" zakoktal jsem,můj nečekaný příval slaných slz mi v tom bránil.Vzhlédnul a mě se málem podlomili nohy.Je to on...Chvíli na mě jen něvěřísně hleděl,pomalu se zvedal ze země a šel ke mě...
,,Jsi to opravdu ty?" vypadal překvapeně.Prohlížel si mě,tima svýma nádhernýma očima-já dělal to samé.Je to vubec možné?PO tak dlouhé době a domění,že je mrtvý,ale teď.Koukáme na sebe.Tváří v tvář.Znovu spolu.
,,Já tomu nemužu uvěřit...co se stalo?Já myslel,že..." ani jsem se to neodvážil říct.Ale vznik ve mě jakýsi dobrý pocit.Jako bych zvítězil.Zvítězil nad smrtí,která byla vlastně jen lží...Max mlčel.Nejspíš se ještě pořád nedokázal vzpamatovat z toho šoku.
,,Tvůj...tvůj otec mě nikdy nechtěl poslat na šibenici.Hned brzo ráno mě nechal odvést sem.Nesměl jsem o tom s nikým mluvit,nikdy jsme se už neměli vidět.Nebyla ani možnost.Jsem pořád jen zavřený tady...." začal po chvíli,ale jakoby si držel odstup.Najednou byl tak chladný a odtažitý.
Nechápavě jsem na něj hleděl.To že vážně otec udělal?Ne...Zamotala se mi silně hlava,musel jsem si sednou a všechno to prodýchat.Pořád jsem si to asi pořádně neuvědomoval,že tu teď nemluvím s přízrakem ale s ním...Sednul si vedlě mě a melého Maxe.
Mlčeli jsme,oba dva jsme mlčeli a jen koukali před sebe.
,,Uhm,tohle je Max...můj syn" prolomil po chvíli trapné ticho Max.Nevěřícně jsem se na něj otočil.
,,To..to je tvůj syn?Ty...ty máš ženu?" Takže já celou dobu truchlím a on si užívá?
,,Jo,to je můj syn.Max Ro...no,prostě Max.ne,ona zemřela..."vykoktal a stále koukal do země.
,,Co se jí stalo?" nevím proč,ale připadá mi jako bych se nesetkal po několika letech se svojí láskou,ale s dávným přítelem...Nikdy jsem sice nad našim setkáním neuvažoval-byl jsem totiž přesvědčen,že je Max mrtvý-ale nikdy bych neřekl,že to dopadne takhle...
,,uhm,ona...se..no..víš..utapila se"vykoktal na rychlo.
,,Tak to je mi líto..." znovu dlouhá pomlka a jen přemýšlení nad tím,co je vlastně špatně.
,,Saskie se jmenovala..." řekl po chvilce a já teď měl chuť se nejradši zabít.Ne,prosím..ať hlavně nemluví o tom,jak s ní byl šťastný a jak moc ji miloval....já přece myslel,že miloval mě...
,,Hmm..." jediná moje odpověď.Neměl jsem chuť to dál poslouchat...
,,Ze začátku to bylo hrozný.Neměl jsem na nikoho chuť,nic,prostě nic.Byl jsem nešťastný-kvuli tobě.Ale jednoho večera mi něco přelítlo přes nos.Seběhlo se to rychle.No a za 9 měsíců tu byl Max..." pověděl a mě to nahrnulo další slzy do očí...on si se mnou jenom hrál?Byl rád,že o něj má zájem mladý hrabě?nic víc v tom nebylo?
,,Ty...ty jsi mě nikdy nemiloval?" vypadlo ze mě najednou a nečekaně.
,,Kdysi možná,ale teď už naštěstí ne..."
,,C-cože?"
.....
to je smutnyyyyy smrk smrk parchant toto