
Omlouvám se za spoždění..
Otevřeli se dveře a v nich stál hrabě Iero...
,,Zdravím,příteli" začal s úsměvem od ucha k uchu.Nevěnoval jsem mu ani jediný pohled a dělal,že něco hledám na zemi,přičemž jsem se snažil uklidnit a otřít si slzy.Co tu sakra dělá v tuto opravdu nevhodnou chvíli?!...Pomalu jsem se začal zvedat ze země a doufal,že nevypadám na to,že jsem před chvíli ještě brečel.
,,Děje se něco,Ronalde?"zeptal se Frank.Rychle jsem zakroutil hlavou a dodal,že jsem jen něco hledal.Hmm,pod stolem...
,,Dobrá..." spustil,ale viděl jsem,že mi moc nevěří.,,...Chtěl jsem ti jen říct,že tě zvu k nám na panství.Pochopitelně i s Emilyo,ale tak už to ví"zachechtal se a já měl pocit,jako by to všechno byla jen past.Past,do které jsem se dokonale nechal chytit.Není cesty zpět.
,,uhm,jo,dobře.Určitě přijedeme" zadrkotal jsem a nevěřil vlastním slovům.Proč jsem to řekl,když tam vlastně vubec jet nechci?Nechci znovu vidět Maxe jak se mi vysmívá.Nechci ho vidět!Ne,nikdy více už ne!Znovu jsme potlačoval pláč.Proč jsme tak hloupý a řekl,že přijedeme?Nebo snad doufám,že to naše schledání byl jen jeden velký omyl,a že tentokrát to bude jako za starých času?
Ne,jsi naivní Ronalde
,,Skvělé,budu se těšit"řekl a odešel.
,,Proboha!!!" křikl jsem a znovu se sesunul k psacímu stolu.
To je vážně všechno jak naschvál!Ale copak jsem mohl odmítnout?Odpověď ze mě vylítla tak samovolně...Budu se modlit,abych tam Maxe nepotkal.Možná by bylo lepší,kdybch ho vubec neviděl.Už nikdy....Bylo by to tak lepší,všechno by se totiž vrátilo s ještě větší bolestí...
***
,,No tak Ronalde dělej!Vystup konečně!!!" křikla na mě natěšená Emilyo.
...Jo,už je to tu zase.Jsem na stejném místě jako člověk,kterého miluji...
S velkým nadšením jsem se vyhrabal z kočáru,který nás sem dovezl a šouravým krokem šel za Emilyo,která na mě už netrpělivě čekala před vchodem.
,,Tak si pospěš přece" řekne ještě jedno jediný slovo a asi ji už neco vážně udělám!Zabručel jsem jako medvěd(xD) a šel za ní.Vešli jsme dovnitř,do tak známého panství a mě se okamžitě přehrála ta scénka,kdy mi Max oznámil co ke me vlastně cítí...To,že všechno byla jen pouho pouhá hra.
Bodlo mě u srdce.Proč jsem sem vubec jezdil?!Všechno se mi vrátí..všechno!Jen se tím ještě víc budu mučit.Nejen,že mám špatné vzpomínky,které přebíjí ty dobré,ale taky se bojím toho,co bude.Co když ho tu uvidim?Což je vlastně velice pravděpodobné.Budeme se spolu bavit?
***
Tak,nějak jsem překonal celý ten den a je konečně večer.Bylo to hrozné,pořád jsem jen opatrně chodil a koukal kolem sebe jestli ho náhodou nezahlédnu.Byl jsem hrozně nervozní,opravdu to pro mě není lehké.Bojím se našeho dalšího,nečekaného setkání.
Ale vlastně...čeho se bojím?on o mě nestojí-nezajmám ho.Tak se přeci ani nic nestane.Měl bych být v klidu...
---
Je večer a já tu jako před měsícem sedím u velkého stolu a čekám i s ostatními na večeři.Cítím,jako by mě do srdce bodalo stovky jehel a krk mi svírala neviditelná oprátka.Je mi uzko,smutno a zároveň mám vztek sám na sebe.Měl jsem sem poslat Emilyo samotnou a nejezdit s ní.Mám takovej strach,jako ještě nikdy.Co když bude ON nosit jídlo na stůl?co potom?Myslím,že jsme v takové situaci,že bych byl schopen i zalést pod stůl.
a pak,se otevřeli dveře z kuchyně a ve mě by se krve nedořezalo....
ze dveří vyšel max! bezvaaa další!!!