
Další díl.=))
Ronnie
Bílé zuby,zářicí zelené oči,pobledlá kůže...Ne,teď opravdu nemluvím o sobě,ale o stvoření,které mě zběsile táhne do neznáma.
Vubec jsem nechápal jak je to možné,až do této chvíle jsem byl přesvědčen,že jsem jediným upírem v tomto městě.A ted,tu předemnou jeden je.Běží,opět se kouká před sebe a já poslušně utíkám za ním.Je to jeden z mích..
Utíkali jsme přes park,k nějakým sklepům.Nevim co to bylo,ale dlouhé schody,které vedli pod zem mi říkaly,že asi sklep.Všude byla temnota a to mě naplňovalo a utvrzovalo v tom,že nejsem sám.Je více upíru!
,,Kde to jsme?" zeptal jsem se postavy předemnou,který byla zahalena do tmy.
,,Uvidíš.." jednoduchá odpověď,která mi však dala ještě více jistoty,možná i radosti.
Udělal jsem ještě několik kroků,sešel staré ochozené schody a i s neznámím upírem předemnou jsme se ocitli ve velké místnosti,kterou osvětlovalo několik zářivých pochodní.Uprostřed byl velký obdelníkový stůl s několika židlemi.Ale to co na nich sedělo mě ještě víc překapilo.Nevím kolik jich bylo,více jak 30 určitě.Všude kam jsem se podíval zářily zelené oči a bíle zuby.Upíři..
,,Jak..jak je to možné?já myslel,že jsem jediný..." Stál jsem pod špinavým schodištěm a mé oči kmitaly po všech těch upírech.Po celé tajemné místnosti..
,,Já jsem Omar" usmál se na mě onen neznámi a konečně se představil.
,,Ro-Ronald.." vykoktal jsem a musel vypadat zvláštně.Překvapeně..Takový jsem nikdy nebyl,ale očividně se mé tvrzení změnilo.Nejsem jediný,je nás spousta,ale jak to,že jsem si toho nikdy nevšimnul?
,,Já vím" odpověděl a přešel ke stolu.Sednul si vedle místa,které bylo v čele.Hlavní místo zustalo volné.
,,Jak?" všechny zelené oči v místnosti směřovali na mě.
,,Již dlouho Tě pozorujeme.Potřebujeme vůdce.." Omar se zdál být tajemným upírem.Šlo vidět,že má sebevědomí,které však umí ovládat.Neptejte se mě,jak tohle všechno muže vědět...Prostě upír,každý máme jiné "temné nadání".
,,Cože?..a já doteď myslel,že jsem jediný upír v tomto městě...jak to,že jsem vás tu nikdy neviděl?To není možné.." Omar se opět ujal slova,začal vyprávet dlouhý příbeh.Prý je na tomto světe už přes 500 let,asi nejdéle žijící upír.Znal moji rodinu,ví tedy i o tom neštěstí,které mají na svědomí Ti odporní vlkodlaci.
Asi po 10 minutách vyprávění opět zopakoval,že všichni upíři chtějí,abych zrovna já byl jejich vůdcem.Zprvu jsem se bránil,že ani nevím jak být dominantní a jak je vést a bránit proti vlkodlakum.Nemám moc zkušeností.Nejsem vůdčí tip.
,,Musíš to být Ty!Ty jsi vyvolený!" ozvalo se několik upíru sedících kolem stolu.Mlčky jsem je pozoroval.Nevěděl co říct a jen bojoval sám se sebou.Mám na to vést je?Být vudcem?
,,Ale..ale to přeci..Před pár minutami jsem ani nevěděl,že nejsem jedný,že je vás tu tolik.A ted bych měl být vůdcem?Nejsem připraven."Snad i nervozně jsem šoural botu po udusané hlíně,která tvořila podlahu.
,,Jsi připraven" ozvalo se z dálky.Zvedl jsem hlavu a viděl staršího muže-upíra.Měl na sobě rudý plášť dlouhý až k zemi,který částečně zahaloval zbytek jeho černého oděvu.
,,Jsi moc dobře připraven,jen o tom sám nevíš.Podívej se kolem sebe!Uvidíš tu samé známe tváře,které Tě pomalu,ale jistě připravovali na to,stát se silným vůdcem" poslechnul jsem jeho kázáni a trochu nejistě začal zkoumat tváře ostatní upíru...Měl pravdu,všechny jsem je znal!Potkával jsem je večer co večer.Jak je jen možné,že mi nedošlo,že ti všichni kolemjdoucí,bezdomovci,barmani v podnicích a ostatní "lidé" jsou také upíři?!
Muž přišel ke stolu a sednul si naproti Omara-přední místo zustalo stále prázdné a já se k němu hrdě blížil.Opřel jsem se o stůl,opět si prohlédnul všechny bledé tváře a pronesl. ,,Tak tedy dobrá.." Sednul jsem si na židli a užíval si ten pocit štěstí,že tu nejsem sám.Cítil jsem,jako bych se o ně ted mohl opřít a věděl,že mě nepustí.Upíři vždy drží při sobě..
Ale také jsem si uvědomoval tu velkou odpovědnost,kterou jsem na sebe převzal.Ale já to zvládnu..
A pak,stařec jménem Herbert několikrát rukama tlesknul do sebe a do místnosti přišla mladá dívka.Měla na sobě jen cár jakéhosi hadru a v jejích očí se leskly slzy.Na rukou už měla několik kousanců,ale stále byla živá..
,,Určitě jsi hladový.." na jeho tváři se oběvil ledový usměv a já v sobě znovu začal projevova upíři chtivost po mladé krvy.
Vstal jsem od stolu,provokativně kolem blonďaté dívky prošel a pak ji ze zadu chytnul kolem krku a druhou rukou si ji více přitáhnul k sobě.Vzlykala,naříkala a ve mě to ještě více probouzelo chtíč po její krvy.Třásla se strachem.Na nic jsem nečekal a rychle zasunul ostré zuby do jejího hebkého krku.Prokousnul jsem ji tepnu,sál její krev a její síla,život a energie přestupovali do mě.Její pláč ustanul a ona padla k zemi..Otřel jsem si rty zkrvené od krve a znovu se s blaženým usměvem posadil.
Poté přišla ta číst,kdy Herbert vyprávěl o vlkodlacích.Jací jsou,že jsou nemilosrdní a našimi největšími nepřáteli.To vše jsem dávno veděl,sám jsem to zažil na vlastní kůži.ZAbili mi všechny přátele co jsem měl..
---
,,Ronalde.." začal Omar zatím co jsem se po hodině přesunuli dál do jiné místnsoti.Celé to tu bylo hodně velké,několik místností.. ,,Teď budeš muset žít tady s námi.." to jsem očekával.
,,pojď za mnou" začalo svítat a i přesto,že sem sluneční paprsky neměli šanci proniknout,tak jsme všichni ulehli do rakví.A já usnul hlubokým spánkem,nasicen mladou krví,ale hlavně s vědomím,že nejsem sám...
_________
komentáře!!!Prosím :D
ooooo no bezvadnééé....=D..tak jsi tam daala už i Omara...=)=Ddobrej díleeek..=)