close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Enemies? 3

5. prosince 2008 v 19:25 | Gabula |  Enemies?

Dalšíííí Díííl









Procházel jsem zrovna mým oblíbeným parkem,kde jsem již před měsícem potkal Omara,který mě dovedl k tomuto štěstí,které srší mým chladným tělem.Tady,tady to všechno začalo.Musel jsem se pousmát nad vlastním štěstím.Ten den se můj život změnil snad od základů.Samota opadla a já jsem ve společnosti mě rovné.Upíři..

Začínala zima a já boty šoural po chodníku,který jim už byl trochu zasněžený.Naplňovalo mě to.I takovéto maličkosti mi život ještě více zpříjemňovaly.

Teď,v tuto chvíli,když na park padaly malé,zářivé sněhové vločky a já se potuloval sem a tam nasycen mladou krvý,proudící v mém těle a davající mi sílu jsem si přece jenom uvědomil,že něco postrádám.Ale jako upír to měla být uplná maličkost.Láska...lásku mužu mít přeci i ke krvy,zabíjení a k ostatním upírům,nebo ne?..

Co nejrychleji to šlo jsem tuto myšlenku zavrhnul a zvednul tvář k nočnímu nebi,posetém zářícími hvězdami,z kterého padal sníh.Dopadal na mé oblečení a okamžitě se roztál.Jen na mém obličeji ne.Musel jsem být ledovější než ten zářivý a magický sníh.

Pokračoval jsem dalé v chuzi a utichlý park mě dovedl až do centra města,kde teprve začal pořádný rámus.Sice jsem byl plně nasycen,ale pociťoval jsem jakýci pocit jít dál.Něco mě tam táhlo.Tam,do středu města,mezi povyk,casina a hromadu šílích lidí..

Nevěděl jsem přesně kam mám namířeno,šel jsem tam,kde mi něco říkalo,že jít mám.Došel jsem k menšímu podniku,s pár stoly,kde postarší muži hráli karty.Bylo tam i pár herních pultů na jiné hry.Místnost byla celá osvětlená blikajícími světýlky různých barev.A až uplně vzadu byl velký bar a několika barovými židličkami.Seděla na nich mladá,blonďatá dívka a svuj velice vykrojený výstřih nastavovala na barmana,který ji však nevěnoval moc pozornosti.Na druhé straně byli taktéž mladí lidé.Pravděpodobně nějaký pár,který si šel užít volné chvíle do baru se sklenkou alkoholu.

Došel jsem k baru,sednul si a obědnal si sklenku vodky.Ikdyž jsem nemohl cítit její chuť ani se z ní opít,tak jsem tam nechtěl sedět jen tak "na sucho".Barman si mě zvláštně prohlížel,tiše jsem doufal,že si nevšimnul mích vystouplých špičáku či nelidsky se zbarvených zelených očí.Bledou pleť jsem neřešil...

,,Ahoj krasavče" řekla najednou se zářivým usměvem blonďatá dívka.Přisedla si ke mě blíž a hned začala něco povídat.Jen jsem nezřetelně kývnul na pozdrav..

,,Já jsem Cassie" opět se usmála a "nenápadně" se ke mě začala lísat.

,,Ronald..." utrousil jsem odpověď a schválně ji trocu popostrčil a dal jí najevo,že o ženy nemám zájem.Tedy pokud se nejedná o jejich krev..

Opět se narovnala,přestala se po mě plazit a obědnala si nějaký drink k pití.

A pak se do místnosti nahrnula zima,mráz a silný vítr.Otočil jsem se,dveře byli otevřené do kořán a vnich stála tmavá postava,o okolo které lítali sněhové vločky. Měla na hlavě kapuci,oklepala si párkrát o zem boty,zavřela za sebou dveře a já teprve teď mohl usoudit,že do místnosti vkročil mladý muž.

,,Zdravím Hanry" zavolal onen mladík na barmana,sundal si bundu a sednul si na barovou židličku.Nevím proč,ale nemohl jsem se na něj přestat dívat.Ještě jsem mu pořád neviděl do obličeje,ale jeho delší tmavé vlasy mě upoutali natolik,že jsem už ani nevnímal slizkou Cassie,která opět nco zkoušela.

,,Nazdar Maxi" barman se něj usmál a dodal ,,jako obvykle?"

,,Jasný" usměv mu oplatil a rozhlédnul se po místnosti a pohledem zavadil o mě.Ty oči...bylo v nich něco ukryto.Něco tajného,co se nikdy nikdo nesměl dozvědět.Ale bylo tam ještě něco...něco,co mě čím dál tím víc k němu poutalo.Byl krásný..Takže,tedy Max...

Barman podal Maxovi sklenku s nějakým pitím a ten ji do sebe okamžitě celou vyklopil.Hned si obědnal druhou...

,,Ronalde?Posloucháš mě?" Nuceně jsem odvrátil pohled od Maxe a podíval se na blonďatou prsatici předemnou. /já si to nemohla odpustit xD/ Hleděla na mě s očeávájící výrazem,asi čekala na to,že ji odpovím na to,co mi tu celou dobu vykládala.Ale já vubec nevěděl,o čem to mluví...zajmalo mě něco jiného.

,,hm?" zabručel jsem a měl nutkavou potřebu se znovu podívat na onoho mladíka sedícího ani ne 2 metry od něj

,,Ty mě neposloucháš?!!" zavyla a prohrábla si blonďaté vlasy.

,,Ne..." nepřítomně jsem se zvednul z barové židličky a přisednul si k Maxovi.Opět se krásně usmál a ve mě jakoby něco roztálo.Nebylo to silné,ale ani slabé.Takovýto pocit jsem ještě nezažil.

,,Neznám vás odněkud?" Musel jsem si rychle vymyslet nějaký pádný ůvod k tomu,abych mohl započít konverzaci.
Se zajmavostí v očích se na mě zahleděl a z jeho jemných a tenkých úst vyšla odpověd. ,,Myslím,žě ne.Vás bych si 100% pamatoval" a opět ten úsměv.Oplatil jsem mu jej a pokračoval.

,,Tak to bude asi omyl,nevadí.Já jsem Radke,Ronald Radke" Pohotově jsem mu podal dlaň,přijal jia mnou projela zvláštní energie,extáze.Takhle jsem se necítil ani když jsem zrovna pil tu nejlepší krev široko-daleko.

,,Maxwell Green,Těší mě" Nemohl jsem odvrátit pohled.Stále spočíval na jeho obličeji.Přesněji řečeno na jeho očích.

,,Mě také" A tímhle to začalo.Tak nesměle,ale přesto krásně.Obědnali jsme si oba dva drinky a začali mluvit dál.Už to šlo samo.Skoro jsme si skákali do řeči a po pul hodině si nabýdli tykání.

Chýlilo se k 12 hodině a my jsme byli stále žhavý do rozhovoru.Takhle jsem si ještě nikdy s nikým nerozuměl.A navíc k tomuhle muži mě něco táhlo.Věděl jsem moc dobře,že on je obyčejný smrtelník a já upír,ale přapadalo mi,jako by v něm bylo něco víc.Nějaká magie a okouzlení,kterým si mě dostal hned na první pohled.

,,Ronnie,prosím Tě,kolik je hodin?" zeptal se najednou Max.

,,Za 2 minuty půlnoc,proč se ptáš?" Najednou znervozněl,rychle si stoupnul a začal se oblékat.,,Děje se něco" ptal jsem se a doufal,že teď,zrovna teď nechce odejít.

,,Moc se Ti omlouvám,ale musím jít" odpovídal už mezi dveřmi.

,,Cože?Kam?Ne,prosím Tě nechoď!" žadonil jsem a nechtěl se zbavit těch jeho krásných očí.

,,Musím.." opět si přehodil kapuci přes hlavu a mě se skoro stratil pohled na jeho nádherný obličej.

,,Uvidím Tě ještě někdy?"

,,Zítra,tady,ve stejnou dobu!!!Budu tady...přijď" říkal ve spěchu a poté zmizel ve tmě.

Nechápal jsem proč musel najednou tak rychle odejít,jedíné čím jsem si byl jist,bylo to,že si zítřek nemužu nechat ujít...

Poté jsem odešel do sklepení za ostatními upíry...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 komáří miminko komáří miminko | E-mail | Web | 5. prosince 2008 v 19:43 | Reagovat

je to boží honem další díl

2 N!ckie N!ckie | 5. prosince 2008 v 21:22 | Reagovat

Maxík-vlkodlaček že?=D=D...best=)

3 HalfWit HalfWit | 5. prosince 2008 v 22:44 | Reagovat

Jméno Cassie si vyprošuju, tak se jmenuje můj pes *ublížený pohled* :)

4 Nikits Nikits | 6. prosince 2008 v 0:03 | Reagovat

Juj Cassie mi upa připomíná 'Cassis' song ne GAZETTE xD..A jinak to začíná moc dobře:) takze rychle pokračko:)

5 Nikits Nikits | 6. prosince 2008 v 0:04 | Reagovat

'od

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

LAYOUTS BY : MILDA 2009