close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Enemies? 4

7. prosince 2008 v 20:24 | Gabula |  Enemies?
pokračujéééééééém xD




Převaloval jsem se ve své černé rakvy a nemohl přestat myslet na jeho nádherné,zářivé oči.Pořád jsem je viděl před sebou,ikdyž jsem měl oči zavřené či otevřené,tak stále byly předemnou.On a jeho hlas,oči,vlasy,on celý...Neuvěřitelně moc jsem se těšil na večer a doufal,že přijde.

On byl něčím jiný.To,co se skrývalo v jeho očích,to tajemné mi říkalo,že to musím odhalit.Že bude můj.Ne,nechtěl jsem ho zabít a vysát mu všechnu krev,chtěl jsem sním být.Možná že jsem naivní,ale já vím,že moje přítomnost mu dělala dobře,stejně jako ta jeho mě.

___

Otevřel jsem rakev,očima zkoumal místnost kde jsem byl.Všechny rakve byly ještě zavřené,z čehož jsem usoudil,že jsem jediný vzhůru.Mohlo být asi kolem 9 hodin večer a já měl ještě hodinu čas.Nechtělo se mi zustavat ve sklepení s ostatními upíry.Možná jsem byl až moc sobecký,ale o jejich přítomnost jsem ted nestál.Potřeboval jsem jít ven,trochu se odreagovat a nemyslet na ty tajemné oči.Tak jsem se tedy potichu,abych nikoho nevzbudil,vykradl ven.Sednul jsem si na zem v parku a pozoroval zářící měsíc.Možná už opravdu blázním,ale nebyl tak zářivý jako jeho oči.Ty oči byly to nejkrásnější,co jsem kdy viděl.

Nebyl jsem schopen jakéhokoliv pohybu.Jen jsem sledoval měsíc,myslel na něj a těšil se,až s ním znovu budu.Byla to krásná chvilka.Okolo mě poletovaly sněhové vločky,které se při dopadu okamžitě roztály.Vše na mě působilo hezky,ale přece jenom něco bylo zvláštní,snad až nepochopitelné.Jak je možné,že já,upír,cítím.Najednou dokáži vnímat okolní krásy,vzpomínám a těším se.To jsou přeci pocity!Muže za to snad on?

,,Ronnie?" ozvalo se za mnou a ten někdo mě vyrušil z té krásné chvilky.

,,Cassie?co ty tady?!" Jo,byla to ta blondýnka ze včerejška.A já v sobě pociťoval zlost,jak si to jen představuje rušit mě z takovéto krásné chvilky?!!

,,Já tak šla okolo..a teď Tě tu vidím.." řekla a já si usmyslel,že toto jí jen tak neodpustím.Hehe,myslím,že mám hlad.

,,Není ti zima?pojď sem.." snažil jsme se být vlídný a milý,přitom to uvnitř mě vřelo.

Měla na sobě jen tričko na ramínka,přes které měla přehozený lehký svetr + minisukně.

,,Jo.." okamžitě si sedla vedle mě a já jakože gentleman jsem ji objal kolem ramen,aby ji nebyla zima.

,,Já věděla,že to ještě dobře skončí..."zamumlala a asi si myslela,že ji chci líbat na krku.Chudáček,spletla se a já se v duchu musel smát.Prudce jsem ji prokousnul tepnu a začal sát její krev.S jekotem a nevědomí co se to děje pomalu slábla a její život přecházel do mě.

,,Promiň Cassie" zasmál jsem se,položil její tělo na zem a odešel.Pln energie a s ještě větší nadšeností,že už za chvíli se mám sejít s Maxem.

Zrychlil jsem do kroku a mířil do centra města,mezi všechen ten ruch a běsnění.Nevnímal jsem okolí,bylo mi jedno co se děje,pro mě teď bylo duležité jen to,se konečně dostat do baru.

Prošel jsem velkou ulicí,která se rozdělovala na několik malých.Zvolil jsem tu,která mě konečn dovedla k baru.Blížil jsem se k němua nemohli si nepovšimnout,že i postava s kapucí na hlavě.

,,Maxi?" zaváhal jsem,je to opravdu on?Otočil se,sundal si kapuci a překrásným usměvem mě přivítal.Ty oči..

,,Ahoj Ronnie..Vidím,že do baru už nebudeme muset jít.Tedy pokud nechceš..." nevím proč,ale opět jsem cítil ten překrásný pocit.Nemohl jsem si pomoct,usmíval jsem se jako malé dítě.Byl jsem šťastný.

,,Ahoj..pujdeme se projít,ne?" a opět jsem se usmál.On také a přikývl na důkaz,že souhlasí.

Rozhodli jsme se,že nechceme být ve středu všeho toho bláznivého dění a šli zpátky do mého milovaného parku.Znovu začalo sněžit a my procházeli potěmělým parkem za doprovodu tance malých sněhových vloček.Byla to magická chvíle a všemu tomu pěknému dodával na kráse ještě zářící měsíc s tísícem hvězd.

Celou dobu,kdy jsme procházeli sem a tam parkem,jsme se vzájemně poznávali.Byly to jen slova,která nám však dávaly jistotu a ještě více utvrzovaly v tom,že tohle není náhoda.Naše setkání zářidíl osud.Věřil jsem tomu,on tomu věřil,oba jsme věřili a pohledy do očí si to vzájemně oznamovali.

Slova,co mu vycházely z ust pro mě byla jako záchrana.Záchrana od samoty,kterou jsem měl v srdci.Potřeboval jsem lásku a moc dobře věděl,že u Maxe ji najít mohu.MOžná už našel,já nevím,ale jak potom mužu vysvětlit moje náhlé cítění?Cítím,mám city...

,,Víš,je to takové zvláštní.Ještě před pár hodinami jsme se neznali a teď..." odmlčel se,podíval na ten magický měsíc a pokračoval...,,přijde mi jako bych Tě znal celý život,Ronnie...je to..je to nepochopitelné." Ani na moment nespustil oči z měsíce.Odrážel se mu v očích a tím je dělal ještě krásnějšími.

,,já to cítím stejně.." odpověděl jsem rychle a dále se chtěl věnovat jeho očím.Byl to nádherný pohled.Sníh mu padal do vlasů a jemně mu je máčel.Jeho nezvykle bílá kůže by se dala srovnávat s tou moji. ,,Pojď sem"natáhnul jsem k Maxovi ruku,přijal ji a já si ho k sobě přitáhnul.Jemně jsem ho pohladil po bělostné tváři.Cítil jsem jak se vzrušením zachvěl a sklopil oči k zemi.Nevěděl co dělat,byl rozpačitě nesmělý,ale Ronnieho dotek mu byl příjemný.Po chvíli mi doteky začal opětovat i s jeho nádherným usmevem.

Poté jsem se odhodlal a poprvé ho obajl a ten pocit,který mnou projel byl nepopsatelný.Bylo to lepší jako saní krve,lepší jako když jsme se dozvěděl,že nejsme jediný upír.Bylo to hezčí jako moje zrození do "temnot".Tato chvíle měla náboj štěstí a já si moc dobře uvědomoval,že tohle už nikdy nezažiju.Bylo to poprvé a naposledy,ale bylo to nejhezčí,nejlepší.

Nebylo třeba slov,už ani ne pohledu a usměvu,protože jsme oba moc dobře věděli,že ten cit je v nás obou,a že je silný.Hodně silný.

,,Ronnie,kolik je hodin?" zeptal se po chvíli dlouhého obímání Max.

,,Bude půl noc...doufám,že mi nezmizíš stejně jako včera" uchechtnul jsem se ale Maxovo mlčení a smutné oči mi řekli,že zmizí.

,,Proč vždycky musíš pryč?"

,,Neptej se prosím...neptej" v jeho očích se zaleskly slzy a me to bodlo u srdce.Nechci,aby plakal.

,,Ronnie,já už musím jít..tak zítra.." už se otáčel,že odejde,ale já ho chytil za ruku,přitáhnul si ho k sobě a jemně ho políbil na ledové rty.Nebránil se a dokonce začal spolupracovat.,,Zítra,tady...přijd" mumla jsem mezi polibkem a poté odešel...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Best models Best models | Web | 7. prosince 2008 v 20:28 | Reagovat

Ahoj! Je tu skvělá soutěž! Chceš si trochu zasoutěžit a zjistit jak tvůj vzhled vnímá okolí? Je to jen soutěž a za zkoušku nic nedáš. Více na www.best-models.wbs.cz

2 Baůů Baůů | Web | 7. prosince 2008 v 20:30 | Reagovat

hz bloček!..:F

3 Lussy Lussy | Web | 7. prosince 2008 v 20:34 | Reagovat
4 anwinn anwinn | 7. prosince 2008 v 20:42 | Reagovat

to je krásný...:) už se těšim na další dílek!! :)

5 N!ckie N!ckie | 8. prosince 2008 v 12:40 | Reagovat

žůůůžo..:D...hezky si to napsala...

6 Nikits Nikits | 8. prosince 2008 v 20:26 | Reagovat

Boze to je dokonale! rychle pokračko, milují to:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

LAYOUTS BY : MILDA 2009