close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Enemies? 5

10. prosince 2008 v 13:00 | Gabula |  Enemies?

Další díl ... =)


Ještě ten večer,když jsem se pomalu zdaloval od parku a uvědomoval si,že jsem asi zamilovaný mi před očima proběhla jakási zrůda.Zprvu jsem se leknul,ale poté jsem si uvědomil,že to hrůzné stvoření,byl vlkodlak.Neřešil jsem to,ikdyž mě to celkem zaskočilo.Teď jsem si chtěl naplno užívat ten nádherný pocit zamilovanosti...

Usmíval jsem se,šoural botama v závěji sněhu a pomalím krokem mířil ke sklepení.Byla nádherná noc.Jako vždy svítil měsíc a osvětloval potemělou část města,kterou jsem procházel.Musel jsem se zastavit a upřít oči na nepředstavitelně nádherné nebe.Malé zářivé hvězdičky mi připomínaly Maxovy oči.

Na tváři mi stále pohrával jemný usměv a já po dlouhé schodišti vstupoval do sklepení.Myšlnkami jsem se stále nemohl odpoustat od Maxe a že už dneska večer s ním znovu budu.

Otevřel jsem velké dřevěné dveře a vešel do vstupní místnosti,kterou jsme s ostatními upíry používali také jako jídelnu.Byla tam zvláštní atmosféra.Několik upírů sedělo kolem stolu,zraky zabořené k zemi a vypadalo to jako by na něčím pemýšleli.

,,Kde jsi byl?!" zakřičel Herbert,který si mě taky jako první všimnul. ,,Tady se děje co se děje a ty se někde flákáš" Byl jsem sice vudce,ale Herbert byl něco jako můj učitel.Měl jsem k němu respekt.

,,Co se stalo?" nemohl jsem se ubránit vyděšení.Vypadalo to,jako by se stalo něco vážného.Něco,co snad všechny mrzí,jelikož byli zamlklí jako nikdy předtím.Můj klan upíru byl veselý a zároven nelítostný,žhnoucí po krvy.Ale mezi sebou jsme se vždy bavili,smáli se a bavili.

,,Ty se ptáš co se stalo?!!Ronalde nejdřív mi odpověz kde jsi byl?!!Měl jsi být tady s námi a chránit nás!!"Stoupnul si,rukama se tvrdě opřel o stůl a nepřetržitě na mě křičel.

,,Klid Herberte...vlkodlaci na nás znovu nečekaně zautočili" slova se ujmul Tony.

,,Cože?" jakoby automatifcky ze mě vylítla odpověď,která spíše dávala najevo moje zděšení. ,,jak to?co se stalo?"

,,Omar s Kennym byli na lovu...přepadli je" soukala ze sebe Amanda.

Nepřítomně jsem došel ke své židly v čele stolu a sesunul se na ni..,,kde jsou?"

,,Kenny je vzadu.Je hodně zraněn,ale bude v pořádku.." odpověděl znovu Tony.Zkoumavě jsme k němu zvednul oči..,,a Omar?" stichli. ,,co je s ním?" naléhal jsem,ale zbytečně,moc dobře jsem věděl co se mu stalo.

Tony zakroutil hlavou a tím mě v mém zjištění ujistil,že je to pravda.

Zakryl jsem si dlaněmi obličej a musel si to ujasnit.Všechno to ve mě vřelo.Nejen,že jsem byl nepříčetně naštvanej,od té doby co znám Mae se ve mě začali probouzet všechny pocity,které jsem do té doby neznal.Všechno se to ve mě nakupilo a já vší silou bouchnul pěstí do stolu.

Omar byl můj skvělý kamarád.Jen díky němu jsem se dozvěděl,že nejsme sám.To on mě vytáhnul ze samoty,díky němu to všechno.Možná i kvuli němu znám Maxe.Nebýt jeho,stále bych byl zalezlí ve svém starém,schátralém domě a vycházel jen do parku pro obživu.To díky tobě Omare..

,,Ronalde,ty ...co to je?"nechápavě se na mě zadívla Herbert.

,,Co?" nechápal jsem.

,,Ty brečíš?Jak je to možné?" nevěděl jsme jestli je překvapen,anebo rozčílen.Sáhnul jsem si na tváře a opravdu;byly vlhké od slz.Já nikdy nebrečel..

,,Uhm.." nevěděl jsem co říct,jak reagovat a co dělat.Byl jsem zmatený,stráta nejlepšího kamaráda,Max a mé znovu nalezené pocity.Cítil jsem jen když jsme ještě nebyl stvořením zla.Co se to se mnou děje?

,,Já..jsem unavený.Jdu si lehnout..zítra to vyřešíme" mlčky jsem odešel a říkal si,že jsem sakra hodně špatnej vůdce.Skoro se nezajmám o to,že ty bestie znovu utočí,nezajmá mě snad ani co bude dál?...Znovu jsem ucítil na hrudi ten krásný a příjemný pocit...Pro mě je ted nejduležitější jen Max...Nemohl jsem usnout.V hlavě se mi motalo nespočetně moc myšlenek.Omar,ten,který mě zachránil,ale já nedokázal zachránit jeho;odpust mi to,prosím.Max,co bude dál?Já jsmeupír a on člověk..to nejde.A pak oni,nepřátelé,vlkodlaci..

***


Přicházel jsem k mému oblíbenému parku,k hradbám,které nebyly osvětlený žádnou pouliční lampou,jen záři z měsíce.Už na mě čekal.

,,Ahoj Ronnie" miloval jsem to,jak mě oslovoval.

,,Ahoj Maxi" usmáli jsme se na sebe a políbili se.Tento polibek byl jiný jak včera.Byl procítěnější,delší a mnohem prohloubenější.Naše rty se o sebe jemně třely a po chvíli dovolili jazykům jejich setkání.

Poté jsme si znovu věnovali usměv a mě dostávalo jak byl Max nevinný a roztomilý.Věděl jsem,že jestli náš vztah bude dále pokračovat,že já budu ta dominantnější část vztahu.Max byl stydlivý a snad i očekával až začnu já.Líbilo se mi to.

Položil jsem ruku na jeho jemnou tvář a zlehka ho pohladil.Okamžitě celý zrudnul a já se neubránil tomu,ho znovu políbit na zmrzlé,ale stále sladké rty.
---

Bylo to perfektní,takto jsme se stýkali už několik týdnů.Každý večer byl něčím jiný a my se stále více a více sbližovali.Náš vztah se prohluboval a já si někdy myslel,že je i nezničetelný.

Ale stejně mi něco vrtalo hlavou...

Co když se bude chtít Max někdy sejít ve dne?Co potom?Sluneční paprsky by mě zabili..

A vubec,co když zjistí,že já nejsem člověk?

...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 N!ckie N!ckie | 10. prosince 2008 v 13:16 | Reagovat

v něčem smutný a v něčem hezký..=D

2 katysek katysek | 10. prosince 2008 v 18:24 | Reagovat

styska se mi po adamovi

3 Mrs.Trish Mrs.Trish | Web | 11. prosince 2008 v 15:12 | Reagovat

zajímavé..pokračuj ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

LAYOUTS BY : MILDA 2009