
Tak po delší době pokračování :))
A tak,když jsem šel druhý den na schuzku s Maxem-ostatně jako tomu bylo každý večer-klepal jsem se strach,nervozitou a stále nechtěl uvěřit tomu,že můj milovaný Max je vlkodlak.To přeci není možné...nebo snad?..
Tento večer byl jiný než všechny ostatní.Nesvitil měsíc,nebe bylo zatažené černými mračny a já cítil jak se mi stahuje žaludek strachy.
Co kdž zjistí,že já jsem upír,bude chtít bojovat?
Změní se to mezi námi?
Nelhal mi v tom,že mě miluje?
Napadali mě hrozné myšlenky a mým tělem proběhnul mráz.Celý jsem otřásl a uvědomil si,že jsem už jen pár kroku od Maxe.
Co ted?
,,Ahoj" jako vžd mě pživítal vroucným polibkem.Nebyl jsme schopen ho opětovat.
,,děje se něco?" v jeho tváři se rázem oběvil nechápavý výraz.Snad i podezření,že něco není v pořádku.
,,Děje...kdy jsi mi chtěl říct,že jsi to,co jsi?" neodvážil jsme se z úst znovu vypravit to slovo.Vlkodlak...
,,Cože?Ronnie, o čem to mluvíš?" nehcápavě zakroutil hlavou a tón v jeho hlase,byl jasne nerozhodný,ale jsme si jist,že on tušil co jsme chtěl říct..
,,Maxi,ty jsi vlkodlak!" ustašeně popošel krok zpátky.Nedokázal ze sebe vydat jakýkoliv zvuk,ale stach a napětí v jeho očí všechno vysvětlovali.
,,Proboha,jak jsi na to přišel?" uchechtnul se a dělal,jako že to není pravda.Jenže já si až ted uvědomil,proč jsou jeho oči tak nádherné.Tak zařivé...
,,Maxi,přestaň.Vím jak to je.Nemužeme spolu být" nikdy bych nečekal,že tohle někd řeknu,ale je to tak.Nemužeme spolu být.Nejde to.Upír a Vlkodlak..
,,Cože?Ne..Ronnie to ne!Přiznávám..měl jsme ti to říct,ale tohle nedělej.Já Tě miluju,slyšíš?nemužeš mě opustit!!!...Jsem zruda,nejsme člověk,ale vlkodlak,ale t přece neznamená,že bych nemohl být s člověkem,s Tebou" začal uplně vyšolovat a rozmachoval kolem sebe rukama-bylo to pochopitelné.Já sám nebyl v klidu...
,,Jenže já nejsem člověk" bylo to těžký,tohle říct,ale musel jsem s pravdou ven.Nechtěl jsem,aby byl na chybném mínění,že jsem člověk.
,,Cože?" otevřel jsem pusu,aby pořádně viděl moje dva velké špičáky. ,,proboha!!!" vykřiknul a odskočil zase trošku dál.,,To není možný!!!!tomu nevěřím!!jak to,že jsme si toho nevšimnul!?" šlo poznat,jak se jeho dech zrchluje a možná už mu i slzeli oči,nevím.Byl jsem rozrušen,stejně jako Max.
,,Ronnie,řekni mi,že to není pravda.Ty nemužeš být upír...my..my jsme nepřátelé..." A ted už jsme si byl jist,že vážně pláče.V té tmě se jeho slz třpitili jako malé kousky diamantů.
,,Co budeme dělat?Já se Tě nechci vzdát..."přišel blíž,schoulil se ke mě do náručí a neměl nejmenší stach,že bych mu mohl něco udělat.Věřil mi-stejně jako já jemu.
,,Nevím..ale jestli se to dozví ostatní,tak je to v hají.Teda...můj klan to ví.." vystašeně se na mě podíval a já věděl,že myslí na to stejné co já.Jesti se to dozví i ostatní vlkodlaci,tak to bude hodně špatný.
Upíři budou chtít zabít Maxe a vlkodlaci mě...
,,Zustaneme spolu..neboj se" šeptal jsem mu do ucha a mačkal si ho na svou hruď.
A pak se za námi ozvaly nějaké hlasy......
Rychle rychle další pokráčko!!! Jsem moc ráda, že pokračuješ
)
Jinak včera jsem se na icq už nemohla připojit, protože jsem byla online jen na mobilu:((