close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Závan smrti 3

12. ledna 2009 v 20:17 | Gabula |  Závan smrti
máme tu další díl :))


_Minulost_

Probudil jsem se do krásného rána a první,na co jsem si vzpoměl,by včerejší polibek od Maxe.

,,Snííídaněěě" ozvalo se zespodu a já poznal,že ani tady Emilyo nebude lenit.Ona je taková,že potřebuje mít všude čisto a hrozně ráda vaří.Byla vždy velice puntíčkářská,vše muselo být podle její představy,takže mě ani nepřekvapilo,když byl stůl dokonale prostřen talíři,skleničkami s chutným červeným vínem a několik ubrousků vzorně složených do pyramidek.Na snídani byla vaječná omeleta se zeleninovou oblohou.


,,Mňam" vydal ze sebe Brian a hnal se ke stolu.Ostatní se k němu okamžitě přidali a vrhli se na jídlo.I já sám,měl jsem velký hlad,ale cítil jsem,jako by mě do sytosti krmila chuť po Maxovi a jediná vzpomínka na včerejší polibek mé srdce plnila touhou a vášní po dalším a dalším polibku.


,,mhhhh,dobré"zažvatlala s plnou pusou Saskie


,,díky" odvětila s usměvem Emilyo a uhledně si vložila vidličkou do úst kousek omelety.


Pomalu jsem se také začal dostávat do té pohody a usmívat se,ale pak jsem si uvědomil.Kde je Robert?


,,Neviděli jste dneska afro?" polknul jsem sousto a zapil vínem,přičemž jsem všechny sledoval upřeným pohledem.


,,Uhm,mám dojem,že jsem slyšel nějakej rachot dneska ráno.Určitě to byl on a teď vypadl ven,asi lyžovat,protože tu nemá lyže." V klidu mi odpovděl Brian a odnášel talířek do dřezu.


,,Bylo to moc dobrý" dodal ještě a odešel nahoru;pravděpodobně do svého pokoje.


Sklidnil ve mě starost o kamaráda a já se znovu vrátil k myšlenkám,vzpomínkám a nevyřčenným touhám po Maxovi.


,,au" vykřiknul jsem a chytnul se za koleno.Někdo mě vyrušil z mých úvah a přemýšlení o Maxovi.Vzhlídnul jsem ke kamarádům,kteří ještě stále jedli a jen mi věnovali nechápavý pohled,proč jsem vykřiknul.Mělo mi to být hned jasné.Max se nenápadně usmál a já věděl,že ten nebolestný kopanec byl od něj.Poté se zvednul,odnesl talíř a vyšel schody nahoru do svého pokoje,který zdílel se Saskii.Ještě se otočil,hodil pohled,který mi jasně dával najevo,že mám jít za ním.


,,Táák,já už vás také opouštím" řekl jsem ve spěchu,skoro odhodil talíř a běžel nahoru.Dole zbyly už jenom holky.


Běžel jsem,málem si rozbil hubu na schodech a spěchal k Maxovi do pokoje.Ani jsem se neštval s klepáním a zprudka otevřel dveře.Seděl na posteli a čekal na mě..


,,Sakra Maxi,řekni mi už konečně jak to je?" zavřel jsem dveře a s těmito slovy ho svalil na postel.Lehnul jsem si na něj,ale dával pozor,abych mu nějak neublížil. ,,řekni mi to,chci to slyšet..a ty to moc dobře víš,jak to je" obě své dlaně jsem přesunul k jeho hlavě a z její strany ji jemně hladil po vlasech.Byli jsme si tak blízko a naše oči se střetli a už to silné pouto neřerušili.Chtěl jsem ho znovu políbit,znovu se dotýkat jeho hebké kuže,hladit ji a slíbávat každý její záhyb a dosud nepoznaná místa.Mlčel a vpíjel se do mě pohledem.Jako by z mého pohledu chtěl vyčíst,co k němu cítím já.Jestli to s ním myslim upřímně,jestli u mě bude v bezpečí.


,,Miluju Tě,a Ty to víš.." zašeptal a mě se v uších,v srdci a vlastně po celém těle rozletěl nezastavitelný pocit utechy a štěstí;záchrana.

,,Taky Tě miluju,ani si nedokážeš představit jak moc.ale řekni mi to,proč to všechno?proč to zapírání..?A co Saskie?" Nevěděl jsem jestli na něj náhodou nenaléhám,ale potřeboval jsem to vědět.


,,Já..já nevím Ronnie.Možná to bylo kvuli tomu,že jsme oba muži,ale teď už vím,že je to uplně jedno.Miluju Tě a to se nezmění,ale prosím Tě,chci,aby to zatím bylo v utajení.Nechci ostatním kazit dovolenou.Obzvlášť ne teď,když se všichni tak dobře bavíme.Až se vrátíme,tak budeme spolu,už navždycky,jo?"s nedočkavostí čekal na moji odpověď a já mu nadukaz toho,že se vším souhlasím,věnoval polibek z pravé lásky.Byl to polibek,který měl nás vztah ještě více zpevnit,stalo se tak.Oba jsme to pociťovali někde v nitru našich duší.


A pak se otevřeli dveře...a vstoupil Brian.Měli jsme to největší štěstí,že jsem se stačil z Maxe odvalit do sedu.


,,Jde se vééén.Lyžováááát" zahulákal radostně a já nasadil smutnou tvář.

,,My nikam nejdem.Maxovi je nějak blbě a já tu zustanu s ním" zalhal jsem,ale pro dobrý učel-nás dvou.,,Tak okay" odpověděl a hned se za ním vyrojily holky.Už byly oblečené do teplých zimních bund,na hlavách čepice,kolem krku omotané velké šály a na rukou rukavice.,,Tak jdete?" ptaly se a já jen zakroutil hlavou.


,,Maxovi je špatně-zustanu s ním tady.Možná má i horečku"Opět jsem zalhal a už se nepřetržitě tešil na to,až vypadnou a my tu zustaneme sami.

,,Miláčku,co je ti?" přiběhla ustaraně Saskie,klekla si k posteli,vystřelyla rukou na Maxovo čelo a v její tváři se oběvil ustaraný výraz.


Saskie je kamarádka,dobrá kamarádka,ale ted me opravdu štvala.Chtěl jsem tu být s jejím přítelem..ach,jaká já jsem mrcha?!/xD/


,,Já tu raději zustanu s váma" už,už si začala sundávat čepici a rozepínat bundu,ale já ji hbitě zastavil.Tuhle chvíli si nenechám ujít...


,,Saskie,klid,on bude v pořádku,já se o něj postarám,jen se neboj.Ty jdi pěkně ven,uvolni se,jo?" povystrčil jsem ji k ostatním,rychlostí blesku jsem se s nimi rozločil a znovu se vrátil k Maxovi,který se na posteli svýjel smíchy.


,,Já jsem totiž nejnemocnější člověk na světe" chechtal se a nemohl přestat.


,,Hele moc se nesměj,udělal jsem to pro nás" zasmál jsem se s znovu si k němu přisednul.Max na nic nečekal,vztáhnul ke mě obě ruce a stáhnul si mě na sebe.Rozesmáli jsme se a vzájemně se znovu umlčeli polibkem.Náš polibek se prohluboval a my jsme se začali hladit po celém těle.Polibky nepatřili už jen na ústa,ale na klíční kosti,krk,bradu,hruď..vzájemně jsme se svlékali a moc dobře věděli co přijde.

Dvě spocená nahá těla se o sebe třely a vzájemně vykonávali nejvyšší čin lásky.Při vyvrcholení,když se všechny svaly v jejich tělech napnuly,přesně ve stejnou vteřinu vykřikli hlasitě jméno toho druhého.

_Přítomnost_

Jeho tvář znovu a znovu máčely slzy.Ty vzpomínky na to,když mu jeho milovaný řekl,co k němu cítí v něm probouzeli všechny špatné pocity..a hlavně-všechno si to dával za vinu.Mohlo to být jinak,on věděl,že mohlo..

_Minulost_

Byl večer a my jsme seděli v malém obyvacím pokoji.Zbytek party po chvíli přišel a do vstupní chodby nanosil trochu sněhu,který se však okamžitě roztál.


,,Maxi už je ti dobře?" Bylo první co Saskii zajímalo.

,,Už jsem okay" odpověděl striktně a nadále se věnoval rozhovoru mezi mnou a jím.


,,Kde máte Roberta?" napadlo mě po chvíli.Zmlkli a zmateně se dívali kolem sebe.


,,Cože?on není tady s vámi?" vyhrkla zděšeně Emilyo.Ve všech se probudilo trochu paniky a já se to snažil urovnat a sklidnit.Určitě se jen někde potuluje.

,,Uvařím vám čaj,určitě jste z venku promrzlí" pokoušel jsem se zjemnit situaci a trošku je uklidnit,ikdyž jsem sám nebyl zcela v klidu.


Sedli jsme si,pili čaj a snažili se myslet na něco jiného,ale přece jenom už každému bylo divné,že tu Robert není.

---
,,Kluci,skočím pro nějaký dřevo."řekl Emilyo zatím co se Saskie sprchovala a my byli zabraní do vybírání nějakého výletu v okolí.Jen jsme přikývli a ona vyšla ven...


...po chvíli se ozval nepřeslehnutelný křik.Dal bych ruku do ohně za to,že Emilyin.

_____________
KOMENTÁŘE,PROSÍM
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Domuly Domuly | 12. ledna 2009 v 21:36 | Reagovat

někdě našli roberta :((( hej já chci další díl!! Honem!

2 Nikits Nikits | 13. ledna 2009 v 16:34 | Reagovat

jůůů rychle pokráčko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

LAYOUTS BY : MILDA 2009