
Tak je tu další díl .. :)
,,Proboha,kde je Saskie?" vykřiknul jsem zděšeně a plácnul sebou na pohovku.
,,Ne ne ne ne ne!!!Ronalde,řekni mi,že nemyslíš,že..." opět řekla histericky Emilyo.
,,Ano Emilyo,přesně na tohle myslím!" Všechno najednou utichlo a já jakobych slyšel,jak všichni uvažují nad tím,co bude dál...,,Musíme ji jít okamžitě najít!"zvednul jsem se a rozhodně a přešel ke vchodovým dveřím.
,,ale Ronnie,nemužeš ted jít sám někam ven.Co když Tě ten vrah chytí..." Emilyo ke mě okamžitě docupitala a zavěsila se mi na rameno.
,,Však on nepujde sám.." došel k nám i Max a durazně ji dal najevo,že on pujde se mnou,ne ona.
,,A proč?Maxi,ty přeci mužeš počkat tady s Brianem."Začala smlouvat,ale to už bylo moc i na mě,jelikož jsem moc dobře věděl,o co jí jde.
,,Ne Emilyo,ty počkáš tady s Brianem!!" Udiveně ustoupila o krok zpátky a zaraženě se na nás dívala.Možná jsem si to jen namlouval,možná ne,ale pijde mi,že ona ví,jak to mezi mnu a Maxem doopravdy je.
,,Hm..okay" naštvaně odkráčela a sedla si na pohovku.S vražedným pohledem sledovala Maxe a já si byl jist,že kdyby měla na dosah ruky nůž,bodla by mu ho do hrudi.
,,Pojd Maxi.." jemně a zároven nenápadně jsem ho vzal kolem pasu a vysunul přede dveře.Hned nás do tváří začal šlehat nemilosrdný vítr a foukal nám pod bundy ledové vločky sněhu.
Nešlo skoro vidět na krok a my jsme se skoro stěží prodírali sněhovou vánicí.Naše tváře byly ztuhlé a jen malé dotknutí bolelo jako otevřená rána.Oči jsme museli zavírat pod silným náporem větru a zimou.
,,Ronnie,támhle něco je"zašeptal Max a já musel oči upnout na bílou smršť větru a sněhu.
,,Nic nevidím"
,,támhle,něco tam leží" ukázal do neznáma a rozběhnul se k tomu místu.Rozběhnul jsme se rychle za ním,ale silný vítr mi v tom zabranoval.Čím více jsme se pibližovali,tím více mi docházelo,že vím,co to je.
Zpomalili jsme náš "běh" a pomalými až skoro váhavými kroky,jsme se vydali k bělostnému tělu ležíc na zemi.Otočil jsem ji.
Ozval se Maxuv výkřik a já jen koutkem oka zahlédl jak se zprudka otočil,aby ji neviděl.Já sám byl zděšen,moje ruka mi automaticky vylítla k ústum a oči se mi do široka otevřely.
Byla to Saskie,mrtvá.Její kuže začínala nabírat modrou barvu.Kolem sebe měla obmotaný jen ručník a na krku šly jasně vidět modřiny-pravděpodobně od udušení.
,,Proboha,proboha..Ronnie,odveď mě pryč,prosím..rychle,já chci pryč"Nemohl jsem se hnout,uplně jsem zkameněl a jen se díval na mrtvolu mé kamarádky.Skoro jsem ani nezaznamenal dotek na mé ruce.,,Ronnie,pojd.Musíme pryč...do chaty!!!Honem!"Probralo mě až pořédné cuknutí a jako splašení jsme se rozběhli a společně překonávali vichřici.
Cestou jsme nepromluvili ani slovo-nešlo to.Byl jsem si jist,že nám oboum v hlavě kolují myšlenky.Zmatené myšlenky.
Jediné co jsem věděl 100% bylo to,že musím ochránit Maxe..že musíme co nejdřív pryč.
***
Oheň praskal v krbu a jeho plameny na stěnách promítaly ruzné stíny.Z okna šlo vidět,jak sníh padá na zem a čaruje na skle ledové malby.
Za jiných okolnosté by tohle byla nádherná atmosféra tvoříc příjemnou náladu,jenže to by se místnosti nemohly ozývat bezmocné vzlyky.
Seděl jsem na pohovce držejí skleničku neznámého alkoholu.Nebyl jsme schopen jediného slova a jen pozoroval to šílenství kolem mě.
Bryan seděl na zemi,opřený o křeslo a nepřítomně hleděl před sebe.Asi ani nevěděl,že mu po tváři stékají slzy.
Emilyo seděla v kuchyni na židly a nebránila se jakým koliv projevům jejího smutku.Brečela nahlas,hodně nahlas a tváře mělá celé zarudlé-stejně jako oči.
Max na tom byl podobně jako Bryan.Jen seděl blízko u mě,pímo byl na mě namáčknutý a já jen cítil,jak mi jeho slzy máčí tričko.
Nedokázal jsem si uvědomit,co se to děje.
Musíme se nějak dostat pryč,ale jak?Mobili nemáme,venku je vánice,do které vkročit je sebevražda a hlavně...někde tady je vrah.
stejně to dělá Max xDD