
další díl :) a prosím komentujte :( ono to vždycky potěší,když vidíte,že ta vaše tvorba někoho zaujala..
_Přítomnost_
Neklidně jsem přecházel z jednoho rohu místnosti do druhého.Opět má mysl zabloudila do minulosti..Bylo to hrozné,ten uzavřený bílý prostor mi všechno čím dál tím víc připomínal.Dokonce i tu noc,kdy jsme se s Maxem vydali pro dříví.Živě si pamatuji Emiliyn nářek,jak nás přemlouvala,abychom nikam nechodili.
,,Nechodte nikam!!!Co když vás chytí?!Zustante tady,prosím..notak kluci neblbněte" byl zoufala,ale my ji jednoduše odbyli.
,,A chceš tady snad zmrznout?" oblékli jsme si bundy a vykročili ven.Vítr nás šlehal do tváři a my jsme se po lýtka bořili do sněhu..
_Minulost_
,,Maxi pojď,jsme od chatky už jen kousek a pak budeme konečně v teple"Vzal jsem ho za ledovou ruku a pomáhal jít dál.
,,R-Ronnie.."zadrkotal zuby a zastavil se.Položil na zem dříví a stoupnul si ke mě tak blízko,že mezi námi nebyla žádná mezera.,,Jestli,jestli to nepřežijeme.."
,,Maxi!"okamžitě jsem mu pohledem ucpal pusu,aby nic neříkal.,,nesmíš na tohle myslet.Nezemřeme...věř tomu,že ne."Druhou rukou mě chytil za pas a očima mi dával najevo,že má strach.,,Ronnie,promin mi to...to jak jsem se choval dřív.Já se jen bál a myslel jsem si,že by nás mohli odsuzovat.Promin...Kdybych ti řekl pravdu dřív,mohlo to ted být jinak.Nemusel být Robert ani Saskie mrtvý,mohli jsme být splu a ničeho se nebát.."Po tvářích mu sklouzly první slzy a on sklopil hlavu.
,,Maxi.." nevím co to v mém hlasu bylo.Soucit?Překvapení?Nebo snad nesnáze?Ale jediné,co mě v této chmurné chvíli napadlo,bylo,že jsem rychle pustil na zem dřívi a tisknul ho k sobě.,,Neboj se...bude to dobrý.Hlavní je,že jsme si oba přiznali,co k sobě cítíme...ššš,neplakej"utíral jsem mu slzy,přičemž zjistil,že mě samotnému máči zmrzlé tváře.
---
Po pár minutách obímáni a konejšivých frází jsme se opět vydali k chatce.Byla jen pár metrů přednámi,když v tom jsme najednou uslyšeli křik.Byl až moc hlasitý na to,aby to bylo jen chabé leknuti.Jen pouhopouhý výkřik...bylo to něco jiného.
Významně jsme si vyměnili pohledy a věděli,že je to stejný křik,jako když Emilyo našla Roberta.Nanic jsme nečekali a rozbehli se k chatce,dřívi odhodili před dveřmi a jak nejrychleji to šlo vběhli dovnitř.Emilyo stála u pohovky a již z dálky šlo poznat,že se klepe.
,,Co se stalo?" Přibehl k ní Max a objal kolem ramen.V jejich očích byla hruza zděšení..a když jsme se s Maxem podívali na pohovku,viděli jsme Briana s překvapivým výrazem na tvái.Jeho oči byly stále otevřeny dokořán,stejně jako usta...avšak jeho bleděmdré tričko zdobila krvavá skvrna s kuchynským nožem uprostřed....
Hm..fajn no..takže Max to nedělá..což je škoda..
Sem zvědavá jak to dopadne..;)