
Po delší pauze tu je konečně pokračování .. ((:
je to trochu kratší,tak snad nevadí :)
Cítil jsem,jak mi ochabují všechny svaly v těle a pomalu padám na kolena k posteli,kde leželo Maxovo nehybné tělo.
,,C-co jsi to u-udělala??" prudká bolest hlavy, mi teprve dávala najevo,že nespí,nedýchá..nežije.Ikdyž jsem tomu stále nechtěl věřit.Doplazil jsem se k němu blíž a chytil jeho ruku do svých;byla ještě stále teplá,ale nenahmatal jsem tep.,,Maxi,no tak prober se!!!prober se" začal jsem s ním třást,ale nedával jakoukoliv známku života.Ani jsme nebrečel,byl jsem v šoku a nechtěl jsme si přiznat,že jsme přišelo to nejcenější.On prostě nemuže být mrtvý..to nejde.Ale ta nejrůznější skutečnost ze všech,byla ta,že vedle Maxe seděla ubrečená Emilyo.
,,Co..proč...proč si to udělala!!!Ty děvko,proč?!!!"nepřítomně jsem na ni hleděl a nechtěl za nic na světě pustit Maxovu ruku.,,Tak počkat..to ty jsi ten vrah!!to jsi ty,ty jsi všechny zabila!ale proč??proč..ty psychopate" kičel jsem na ni nesrozumitelné věci a se strachem poodstoupil dál.,,Co teď uděláš?zabiješ mě taky?"pomalu mi začali téct slzy,ale ne ze strachu,že budu také již brzy mrtvý,ale z toho,že se stalo to,čeho jsem se nejvíce obával.Max už není..oschlé rty se mi třásly stejně jako ruce-vlastně jsme se třásl uplně celý.Tohel se stát nemělo.,,no tak co?na co čekáš?" vykřiknul jsem až s sebou celá cukla.
,,proboha Ronnie!!to přece nemůžeš myslet vážně!!Já nejsem ten vrah..néé.."začala se ke mě plazit a dívala se mi přitom do očí.Vypadala hrozně,byla pobledlá a nevyspalá a navíc se chovala jako uplný blázen.,,Musíš mi věřit.."chytila mě za nohavici a začala prosít..."věř mi..no tak mi věř!!"
Znovu jsem ustoupil dál a v mé tvái byl zmatek,chaos a strach..,,Nech mě napokoji!Jsi blázen!!Zabila si všechny..i Maxe.."obešel jsme ji a seld si k Maxovi.,,Proč to všechno děláš?proč..Zabila si všechny naše přátele a moji lásku,slyšíš??zabij taky mě!!no tak dělej" histericky brečela a vzlykala tak nahlas,až mě z toho začaly bolet uši.
,,Já nejsem ten vrah!Já ne..ale Max,musela jsem ho zabít,víš?!Aby jsme konečně mohli být spolu..už navždycky" pokusila se o úsměv a dolezla znovu ke mě.Přisedla si vedle mě a obmotala kolem mě ruce.,,Já tě moc miluju víš.."mluvila jako šílenec.
Odstrčil jsem ji.,,jsi vražedkyně,blázen,nemáš to v hlavě vpořádku.My dva,dohromady nejsme nic!!!"opět začala vzlykat a brblat něco ve smyslu,co má ještě udělat pro to,abych si ji všímal.Poté odešla..
__Přítomnost__
Ten večer,kdy jsem přišel o Maxe jsem nevycházel z pokoje.Jen jsem ležel a obímal jeho mrtvé tělo.Ani jsem moc nebrečel a jen si představovl to,co se nikdy nestane...
Jaké by to asi bylo,kdyby se nic zlého nestalo a my se všichni zdraví vrátili do Nevady.Vše by bylo v pořádku.Já bych byl s Maxem už navždy...spolu..a šťastní...
Otevřeli se dveře a do mého nemocničního pokoje vkročila sestra.Mladá,sympatická holka.
,,Ták Pane Radke,jdu vám dát něco na uklidnění" každý den,ve stejnou hodinu,sem chodili a dávali mi nějaký blivajzi,ale zase musím uznat,že mi potom bylo líp,ale vzpomínky na minulost nezahnali.
stále si trvám na tom že je to Max xDD