
Omlouvám se za spoždění..:)
_Přítomnost_
Zmoženě jsem si sednul na postel a rukama si začal třít ztuhlá kolena.Bylo mi zvláštně a já pociťoval příšerný pocit na hrudi.Špatně se mi dýchalo a ten pocit,ta tíže,byla čím dál víc silnější a silnější.Jako bych se měl každou chvíli udusit.Tlačilo mě to uvnitř a já nevěděl co s tím dělat,co udělat proto,aby to konečně přešlo.Ale když se mi začal dělat v krku "knedlík",konečně mi došlo,o co jde.Už jsme ze všeho asi vážně tak moc mimo,že ani nepoznám,že chci znovu brečet.
Opřel jsem se o polštář,byl jsem teď v takovém pololehu-polosedu,a díval se na bílý strop mého nemocničního pokoje.Dumal jsem nad tím,jak dlouho tady už jsem a jak dlouho to tady ještě budu muset vydržet!
Pořád mi v hlavě znělo,že já jsme přeci normální,nejsem žádný blázen!Nechápu,proč mi nevěří!!A už vůbec nechápu,jak mohli všechny ty mrtvoly zmizet...
Trošku jsem se nadzvednul a otřel si z tváří slzy,které mi již stékaly po tvářích.Jedním prstem jsem jemně přejel přes velkou jizvu,která mi zdobila pravou tvář.Byla to nemoc hluboká,ale za to dlouhá čára od nože.Přišel jsme k ní minulý rok.Ten rok,kdy všechno skončilo.A já,chudák Ronnie,zůstal sám.
Znovu jsem si zpátky sednul a začal se trochu kinklat ze strany na stranu a rukou si zajel pod tričko.Přesněji na levý bok,kde jsem měl další jizvu.
Měl jsem na těle plno jizev z TÉ doby,ale tyhle byly ty nejhorší a spolu s mými pravdivými řečmi o tom co se stalo,mě poslali sem.Na psychiatrii,blázinec.
Ale stále to nedokáži pochopit!Když jsem se dostal,tam kam jsem potřeboval našel pomoct..nikdo mi nevěřil!A když tam přijeli..všude bylo pusto a nikde žádné stopy,žádná krev,žádná těla..a tak mě šoupli sem!
,,Nenávidím to tady!!!!"křikl jsem do prázdna a pak už jsme jen stačil zpozorovat,jak přišla sestra a píchla mi injekci na uklidnění...
_Minulost_
,,Ro-Ronni-e...p-pust mě pr-osí-m do-vnitř"Seděl jsem na zemi a tupě zíral na dveře,za kterými stála Emilyo.Snažil jsme se ji nevnímat a jen stále držel Maxovu ruku a v duchu si sám sobě nadával.Za všechno můžu já!Za ¨tuhle dovolenou,za smrt mích kamarádů,za smrt Maxe..neměl jsme odcházet!Neměl!
,,Vypadni ty vražedkyně!!!A nebo mě konečně taky zabí!!Tak na co čekáš?!"Za dvěřmi se ozvalo bolestné vzlykání,kňučení a další slova o odpuštění.
Těsně jsem sevřel oči k sobě a nevnímal ji.Je to blázen,šílenec!Všechny zabila,jen proto,aby mě mohla mít jen pro sebe!Chtěla ode mě lásku a ani si neuvědomila,že když mi vezme Maxe,tak mě tím zabije!
Ozvalo se bouchnutí vchodovách dveří a já si myslel,že konečně vypadla ven.Jen ať umrzne,dě*ka jedna!!!
"Ro-Ronnie...někdo sem jde..." ozvalo se znovu ode dveří a já jen protočil oči v sloup a dál se díval na Maxovo již pohaslé,nelidsky pobledlé tělo"
,,Ronnie pomoc!!"ozval se najednou bolestný výkřik a mě to probralo.Nebyl to jen tak leda jaký výkřik....
je mi uplně jedno že Max je mrtvej...prostě to dělal on a hotovo...xDD