
brzy očekávejte konec :)
Na nic jsem nečekal a otevřel dveře od pokoje,ve kterém jsem ted trávil nejvíce času.
,,Pane bože.." vykřiknul jsem a nevěděl,co dělat jako první.Byl jsemnajednou jak skoprnělý a nedokázal se hnout.Předemnou stála Emilyo,který se držela za řeznou ránu na rameni a vyděšeně zírala na postavu před sebou.
Byl to nějaký muž.Delší černé vlasy,na tváři výraz psychopata,ale hlavně-v pravé ruce držel nůž.
Na nic jsem nečekal,čapnul Emilyo za nezraněnou ruku a seběhnul s ní schody do nižšího patra.Bezmyšlenkovitě jsem otevřel vchodové dveře a vyběhnul i s ní do silné vánice.Vítr nám okamžitě vehnal do tváří mrazivou bolest,který připomínala ostří nože.
Snažil jsem se to nevnímat a prostě běžel tam,kam mě nohy vedli,nevnímajíc zimu a tíhu Emilyina zmoženého těla.
,,Ronalde,ty blázne,zmrzneme tady"křičela na mě,abych ji vůbec slyšel přes hlučnění větru a nekončící vichřice.
Měla pravdu,ale já to i přesto nevzdával a jen v lehké mikině utíkal dál.Klouby mi začínali mrznout a já se je snažil rozhýbat během,ale věděl jsme,ež tohle už dlouho nevydržím.Tlak,který jsem mělv krku a na plicích byl čím dál horší a za chvíli mi dělalo problém se i nadechnout,ale stále mě popoháněl strach a snaha o přežití.
Ikdyž má to ještě cenu?všichni jsou mrtví a já si teprve teď uvěodmil,že Emilyo mi nelhala,že všehcno udělala jen ze žárlivosti.Ona není ten vrah...
Cuknul jsem sebou, pod náporem jejího těla.Spadla na zem azačala naříkat.
,,Vzdejme to.Buď tady umrzneme,nebo si nsá najde.No tak Ronnie,prosím..už nemáme šanci."¨Z posledních sil jsme se sklonil k jejímu již skoro nehybnému tělu.Byla skroucená na zemi,na sněhu,který byl teď tak bolestný.Dalo by se říct,že v tuto chvíli pálil víc než samotný oheň.
,,Honem,vstávej!!Ještě mu můžeme utéct"Sám jsem nevěděl,jestli máem ještě nějakou šanci,ale nechtěl jsem se vzdát,to prostě ne.
Vzhlédla na mě a slzy,které jí stékaly z očí se již na jejích tváři menily v kousky ledu.Děsila mě její kůže,tak nelidsky namodralá.
,,Nech mě tady,prosím Tě.Ale ty běž,ty musíš žít...nech mě tady,nech.." opakovala stále dokola a zabořila halvu do sněhu,ve kterém se začínala rýsovat červená skvrna-od její poraněné paže.
,,Co to sakra děláš.Vstávej!" hbitě jsme ji znovu zvednul na nohy a nechápal,kde se ve mě bere všechna ta síla.
A zrovna když jsem ji zvedala snažil se nevnímat její brblání o tom,že jsou všichni mrtví a nemá to cenu,jsme si všimnul přibližující se tmavé siluety.Rýsovala se v chumelenici a šla úplně klidně.Jako by nebyl žádný vichr...byl to on...a byl čím dál blíž.
ehm..že by to nedělal Max..?
