
Ano,anó,poslední díl.Doufám,že se vám tahle story líbila,ikdyž musím uznt,že postupem času,jsem ji začala psát pořádně odflákle :D
Takže brzy se můžete těšit na I need a voice :))
,,Emilyo,dělej!vstávej!Nemáme čas,musíme pryč,"Pomalu se ohlédla a spatřila toho vraha,který byl čím dál blíž a blíž s nožem stále v ruce.,,Tak honem!" křičel jsem a ona se konečně zvedla.POhybovala se pomalými kroky a bylo značně vidět,že jde už jen z posledních sil,které také brzy dojdou.
,,Já to nezvládnu,nejde to..nech mě tady.."začala skuhrat,opět spadla na zem a já začal cítit,jak se všechno ztrácí.Všechno,dobrá budoucnost i se skvělou minulostí.Nejhorší na tom však bylo,že to všechno byla moje vina.
,,Nenechám Tě tady.Vstávej!!!Emilyo no tak vstávej!!!!"Celé moje tělo byl opromrzlé až na kost,takže jsem s těží dokáza l pochopit,že se ještě dokáži pohybovat.
,,ale ale,co to tady máme" ozvalo se najednou.Vzhlédnul jsem a viděl,že onen vrah stojí přímo před námi.Provokativně si v ruce pohrával s nožem a mě před očima proběhlo všechno.Jak pod jeho rukama umřelo tolik mých blízských lidí.Přešel ještě blíž a jak se zdálo,s velikou chutí si prohlížel Emilyo zmoženě sedící na zemi.
,,Co od nás chceš,ty hajzle!!!!!!"křičšel jsme ze všech sil,ikdyž to bylo marné.
,,Hajzl?Craigu,můžeš mi říkat Craigu."sarkasticky se usmál,bleskovou rychlostí přešel blíž,chytil Emilyo kolem ramen a já už jen viděl,jak kolem začala stříkat krev.Připadalo mi to všehcno jako z těch pomatených krvavých filmů,až s tím rozdílem,že tohle byla skutečnost.Její nehybné tělo nedávajíc jakoukoliv známku života volně padlo na bílý sníh,který se začal zbarvovat do ruda.
Začal jsem stěžka oddechovat,jakoby se mi celé tělo trhalo na malé kousíčky.Nemohl jsme se pořádně nadechnout,srdce mi bilo jako o závod...,,P-p-ro-č to dě-láš?!"vykoktal jsme a pomalu začal couvat dozadu.,,Proč si všechny zabil?" jazyk se mi zadrhával,nešlo mi skoro rozumět,ale přesto se zdálo,že rozuměl až moc dobře.
,,Já nevím,prostě mě to baví.Vidě,jak někdo trpí..."opět se usmál a přešel blíž ke mě.Nepřestával jsem couvat..
,,Jsi šílený..Jsi vrah,nemáš to v hlavě v pořá-"Sníh pod mými nohami zvláštně zakřupal a já věděl,že je něco špatně.Couvaal jsme dozadu,spíše jsem rychle sjížděl..Byl to jakýsi sráz.....
_Přítomnost_
..Ten sráz mi tehdy zachránil život.Našli mě nějací lidé,kteří mě dovezli do bezpečí a poté do nemocnice..a ti poté do blázince.Nikdo mi nechce uvěřit,co se stalo.Žádné mrtvoly se totiž nenašli,ale já moc dobře vím,že se to stalo..stal ose tto něco,co mi navždy změnilo život...
Znovu jsme stál u okna a pozoroval nemocniční personál.Měli na sobě teplé zimní bundy,chodili mezi sněhem,mezi malými sněhovými vločkami.Bylo to zvláštní,ale jakoybch v každém z nich viděl malý kousek z mých přátel,kteří jsou mrtví,kvůli mě...
Zaskřípali dveře,a já věděl,že přišla sestra,aby mi dala prášek na uklidnění.Dělávali to tak skoro každý den a já alespon na chvilku zapomenel..
,,Sestro,už jsem vás čekal,myslím,že tady z toho zešílim k smrti.."pronesl jsem jako vždy.Říkal jsem pokaždé to samé,jelikož mě nebavilo mrhat čas vymyšlením jiných vět a slov.Bylo to zbytečné...
,,To si piš,že k smrti.." ozval se tolik známý hlas a smích.
Když jsem se otočil,čekal mě ten největší šok...
Doktor,který stál mezi dveřmi měl v ruce malý skalpel a na vizitce napasáno jméno Craig Mabbitt...
____
omlouvám se,ale vážně si to po sobě číst nebudu,takže se omlouvám za chyby...
jůůwa...xDD ale joo bylo to faajn..;)