
PIŠTĚ KOMENTÁŘE,PROSÍM
Velkou chodbou školy se ozýval hlasitý dupot a nepřeslechnutelné oddechování.Levá střídala pravou,rychleji a rychleji.
Pravá,levá,pravá,levá.
Celé tváře mu zrudly při té zátěži a on myslel,že za chvíli spadne na zem a už se nezvedne,a to všechno i přes jeho velice dobrou fyzičku.Proběhl mezi skříňkami a pár posledních,loudajících se studentů,kteří jak se patří "spěchali" na hodinu.A poté,když už byl skoro u učebny španělštiny,se srazil s Emilyo.
Byla to pěkná,černovlasá holka,která chodila o ročník níž a bylo o ní známo,že je pro ní Ronnie vrchol dokonalosti.Nestihnul to zabrzdit,takže do ní vrazil a všechny učebnice mu spadly na zem.
,,Ježiš,promiň.Já hrozně spěchal a nedíval se na cestu" Sám se udivil nad svým zvláštním a skoro milým chováním a už vůbec to,že se jí omluvil.
,,hehe,to je dobrý" oplatila mu to zářivým úsměvem,a jak se zdálo,ještě nehodlala odejít.Ronnie se na ni také usmál a začal uvažovat nad tím,že je to vážně pěkná holka,čímž mu došlo,že má nový objekt,který by rád dostal do postele.
,,Já jsem Ronnie" okamžitě ji podal ruku a přistoupil k ní blíž,čímž začal šlapat na spadené učebnice.
,,Já vím"pousmála se a řekla své jméno.V její tváři šlo lehce poznat,že je nadšená,že s ním může mluvit a kdyby byla přestávka všechny holky by ji pomlouvaly a tiše záviděly.Ale kdyby věděla,že Ronaldovi jde jen o jednu věc,asi by už tolik nadšená nebyla.Nicméně tváře ji jemně zrůžověly.
,,Mhmm,pěkně se usmíváš" začínal svojí obvyklou taktikou,a sice,že holce něco pochválí,i když se mu to doopravdy nemuselo líbit.Její tváře nabraly skoro rudého odstínu a ona se jen zlehka nadechla a vydechla se značným awww."a víš že-" užuž chtěl začít s dalšími lichotkami,ale když se podíval za ní,spatřil Maxe,který se na ně nevrle díval a jemu konečně došlo,že má být teď jinde s někým jiným.Opíral se o zeď vedle učebny španělštiny a i na tu dálku Ronald poznal,že učebnice svírá hrozně křečovitě a nervózně a dokonce si nedočkavě podupává nohou o zem.,,měl bych jít.Musím na hodinu,tak se když tak ještě potkáme,čau" řekl věcně a ji až udivila jeho náhlá změna.Obešel ji a znovu spěchal k Maxovi,kde měl být nejméně před 5 minutami.
,,A-ahoj.." křikla ještě za ním,zatím co jí mizel v dáli.Nechápala jeho náhlý odchod,vlastně ani nevěděla,že je novým školním výpomocníkem na ošetřovně.A možná ji tohle všechno bylo jedno,teď ji zajímalo jen to,že si ji konečně všimnul,že s ní mluvil..
,,Maxi...já-"Maxův ledový pohled ho okamžitě zmrazil a Ronaldovi bylo jasné,že to pokazil.Jak si chce budovat dobrý přátelský vztah s někým,koho zanedbává?!
,,moc se omlouvám.."dodal ještě,když vcházeli do učebny španělštiny.
Měli štěstí,že profesorka Margitová chodí vždy pozdě,takže se nikdy nedozví,že přišli o pár minut později,než měli.
Posadili se do volné lavice,nachystali si věci a Ronnie doufal,že Max není zas tolik naštvaný,jak si myslí.
,,Maxi,já se fakt moc omlouvám,já-"Max se na něj hbitě otočil a jako by se chtěl zeptat "co?!".Jenže Ronnie mu nemohl říct,že vstával jako vždy pozdě,že se ještě sešel s partou,aby si zakouřil a kecal s nimi ještě další půl hodinu.A hlavně,že si na Maxe vzpomenul jak se říká za 5 minut dvanáct.Prostě si ještě nezvyknul na to,že má jiné povinnosti.Tedy,že vůbec nějaké povinnosti má.Každý den ráno se musí hlásit na ošetřovně,pomáhat Mandy a dalším sestrám a navíc Max.Musí s ním ve škole strávit celý den a úplně se mu to vymyká z rukou.Nikdy se o nikoho nestaral a teď musí.Ale nejzvláštnější je,že on se o něj starat chce..
,,Omlouvám se,už se nikdy nezpozdím.."Cítil se najednou tak poníženě a snad i trapně.Jako by ten kluk,němej a neoblíbenej měl nad něj.
Nikdo nemá nad moji úroveň-říkával vždycky,ale teď si připadal,že Max má..
***
Když konečně zazvonilo a Ronnie si mohl sklidit učení do španělštiny,hlavou se mu honila otázka,jak může Maxe tenhle předmět tolik bavit.Jeho osobně vůbec nebavil a navíc,Max se tím jazykem bohužel nemůže dorozumět.Sice napíše testy za jedna,ale nikdy neví,jak by to dopadlo,kdyby mluvil.
Už zase uvažuješ nad nesmysly;prohnalo se mu hlavou a raději vymyslel něco kloudnějšího.
,,Hele Maxi," začal a úspěšně připoutal jeho pozornost."nechceš se někdy sejít?Někam jít a pokecat o něčem?" Maxův obličej se zamračil a Ronaldovi došlo,co to řekl za hloupost."Já-promiň.Prostě jsem jen myslel-" Max si spěšně vytáhnul kus papíru a začal psát.
,,Já to chápu.Jo,můžeme,ovšem jestli mě nenecháš čekat.."
Bez jakéhokoliv výrazu v obličeji mu dal papír,sbalil si věci a odešel do učebny výtvarné výchovy,kam s ním Ronald chodit nemusel.
Zůstal stát uprostřed zalidněné chodby a jen koukal za ním,jak jde po schodech nahoru.
Byl zvláštní,jako by rozmýšlel každý svůj pohyb,aby náhodou neudělal nějakou hloupost.Ten kluk se mi začínal čím dál víc líbit.Byl jiný a zdál se mi i lepší.Byl němý a přesto se nenechal ničím zahanbit a ignoroval hloupé okolí.Musím si o něm něco zjistit...
Pááááni...já to baštím x) Rychle pokráčko huhuuu