
Po mega pauze tu je další díl:D Snad to vás pár,kteří tu ještě zavítáte budete číst :))
Pro připomění 8 díl ZDE
Bylo 17:45 a teprve teď bouchly dveře tak moc,že si matka sourozenců Radkeovích myslela,že jí spadne omítka na hlavu.Jistě,její syn přišel v tuto tak neobvyklou dobu domů.Ne že by přišel z nějakého klubu již v tuto,pro něj,tak časnou hodinu,přišel totiž ze školy.
,,Jsem doma.."zabručel ospalým hlasem,odhodil tašku na zem a svalil se do nejbližší židle,která byla v kuchyni.
,,Čau brácha"ozvala se Annie,která mezitím chystala večeři.
,,Nazdar"oplatil ji ne zrovna moc nadšeně pozdrav a s velikou tíhou se zvedal ze židle,aby mohl prozkoumat lednici.
,,Víš,kdo o Tobě říkal,že se nějak měníš?"Asi pět sekund nehnutě stála s otevřenou láhví oleje před troubou a čekala,zda-li se její bratr uráčí odpovědět.Nestalo se tomu tak.,,Byla to Mandy!Prý se Maxův stav lepší díky Tobě.Nejdřív jsem nevěřila vlastním uším,ale pak mi to řekl sám Max.Jo,Ronnie,ještě něco!"Drala ze sebe jednu informaci za druhou..Nalila olej na pánev a položila na ni kus jakési potraviny.Pro Ronalda však nezajímavou,jelikož se ládoval vanilkovou zmrzlinou.
Ann si všimla,že jí nevěnuje žádnou pozornost,a proto mu misku se zmrzlinou vyrvala z ruky.,,Posloucháš mě vůbec?"
,,Co děláš?"Zamumlal s plnou pusou a okamžitě na ni vrhnul ukřivděný pohled a ona vyprskla smíchy,když si všimla,že má zmrzlinu rozpatlanou snad až za ušima.
,,Poslouchej mě!!!Měl by ses začít učit znakovou řeč!Přece se s Maxem nebudeš stále dorozumívat přes papír a tužku!"Stoupla si od bratra dál,tak,aby nemohl jen tak rychle zaútočit a začala jíst jeho vanilkovou zmrzlinu a ani si nevšimla,že jí jídlo na pánvi začalo nebezpečně prskat.
,,Nech to bejt!To je moje!!Vem si svojí!" Bleskově vstal ze židle,nevědíc,kde se v něm najednou vzalo tolik energie,a utíkal k Annie.
,,Chováš se jak malý dítě,Ronnie" zasmála se,ještě jednou si nabrala vrchovatě plnou lžičku a vrátila mu misku.,,Ale co na to říkáš?Hm?Mohla bych Tě to naučit."Vrátila se rychle zpátky ke sporáku a věnovala se vaření,přičemž nepřestala nastrahovat uši na jeho odpověď.
,,No super,si mi půlku sežrala"odfrknul si,posadil se a zmlknul.
,,Můžeš mi prosím Tě konečně odpovědět?"
,,Eh,co?Jo..no já nevím.To je těžký ta znaková řeč,ne?"Znovu si nabral plnou lžičku zmrzliny,strčil ji do pusy.Poté se věnoval své tolik oblíbené činnosti-úprava vlasů.Zní to směšně,ale je to tak.Potřeboval je mít stále dobře rozčepýřené a ani si snad neuvědomoval,že když do nich bude stále šahat,tak nedosáhne požadovaného tvaru.a už vůbec ne teď.Jeho dlaně byly zapatlané od vanilkové zmrzliny a několik pramínků vlasů se okamžitě slepily k sobě.
,,Hele,byl si to myslím ty,kdo se chtěl starat o kluka,kterej ztratil řeč!Mohlo ti být předem jasný,že dřív nebo později se tu znakovou řeč budeš muset naučit.Nebo..je to snad na pána už moc?Chceš to vzdát?"Hned na něj začala dorážet,jelikož věděla,že ho tak nakopne k tomu,aby se jen tak nevzdával.
,,Přestaň!S Maxem se už..docela bavíme."Zarazil se,nacpal si opět pusu plnou zmrzliny,aby nemusel mluvit a zahleděl se kamsi z okna.
Annie nevěděla,proč se tak zarazil a přišlo jí divné,že neřekl,že se spřátelili,když to byla pravda.Je to už skoro měsíc a Max se zdá býti kolektivnější a kupodivu Ronald chodí domů s lepšími známkami.
,,Cože?To už je šest?Ségra,jen tu s Tebou ztrácím čas.Jdeme ven s klukama,tak čau,ty škeblo!" Křikl na ni její neoblíbenou přezdívku a znovu pln energie vyrazil ke vchodovým dveřím.
,,Pitomče!a ještě si mi neodpověděl!"ale to už zaslechla jen hlasité bouchnutí dveří.
,,Chová se jako malý děcko" mumlala si pro sebe a snažila se najít nějaký způsob,jak se uklidnit.
Proč zrovna já musím mít za bratra takového pitomce?Proč já?!!!
Annie nevěděla,proč se tak zarazil a přišlo jí divné,že neřekl,že se spřátelili,když to byla pravda.Je to už skoro měsíc a Max se zdá býti kolektivnější a kupodivu Ronald chodí domů s lepšími známkami.
,,Cože?To už je šest?Ségra,jen tu s Tebou ztrácím čas.Jdeme ven s klukama,tak čau,ty škeblo!" Křikl na ni její neoblíbenou přezdívku a znovu pln energie vyrazil ke vchodovým dveřím.
,,Pitomče!a ještě si mi neodpověděl!"ale to už zaslechla jen hlasité bouchnutí dveří.
,,Chová se jako malý děcko" mumlala si pro sebe a snažila se najít nějaký způsob,jak se uklidnit.
Proč zrovna já musím mít za bratra takového pitomce?Proč já?!!!
aww naprosto skvělý
Obdivuju tvoje psaní =)